A nastal nejdelší den roku, den letní slavnosti. Tadeáše probudily údery zvonu v obvyklou dobu, ale tentokrát nebylo nutné hned vstávat. Zůstal tedy ležet na lůžku a poslouchal zvuk vydávaný kovovým odlitkem. Zaslechl také šumění stromů, s nimiž si pohrával jemný vánek, a zpěv několika ptáků. Podle všeho se za zdmi budovy chystal opravdu nádherný den.
Archív kategorií: Za branami
Za branami (3 – 4. část)
Do slavnosti zbývalo něco málo přes týden. Tadeáš se dlouho nerozmýšlel, jak tento čas vyplní. Už mu chyběl Bílý klášter a jeho klidná atmosféra spořádané pracovitosti, a tak ji chtěl po tolika zážitcích načerpat plnými doušky.
Za branami (3 – 3. část)
„Tadeáši,“ usmál se představený, „povídej!“
Rytíř seděl v mistrově pracovně a musel se přinutit, aby své myšlenky zase upnul správným směrem. Včera odpoledne dorazil do Bílého kláštera a na dnešní ráno si ho pozval představený, aby si spolu promluvili o posledním úkolu.
Za branami (3 – 2. část)
Rozloučení bylo sice krátké, ale za to srdečné. Oba mladí manželé si s Tadeášem potřásli rukou, zamávali mu a opět si šli po své práci. Pro správce to byly příjemné tři dny, které mu dodaly hodně chuti do další činnosti.
Za branami (3 – 1. část)
III.
S pocitem úlevy i spokojenosti klusal Tadeáš pryč od Oranžového kláštera. Vydal se přímo na sever; chtěl se totiž porozhlédnout také po jiných cestách, které ještě neznal. Hrom šťastně dunil kopyty do širší prašné cesty a jen občas se musel vyhnout nějaké té kaluži, která na ní zůstala jako připomínka nedávných dešťů.
Za branami (2 – 25. část)
Bylo načase odjet. Mrtvá těla loupežníků zakopali tady, ale padlé bratry chtěli pochovat na klášterním hřbitově. Naložili je tedy na vozy, které tu lupiči měli, a smutná karavana vyjela.
Za branami (2 – 24. část)
Dalšího večera se všichni v určenou hodinu shromáždili na nádvoří. Byli v plné zbroji. Lesklé drátěné košile však zakrývaly černé pláště, dnes v noci se bude maskování hodit.
Za branami (2 – 23. část)
Bratři si ráno přivstali, aby mohli na cestu do kláštera vyjet co nejdříve. Jenže jak se záhy ukázalo, z postele si pospíšili zbytečně. Sice se rychle nasnídali a nachystali si koně, avšak nedostavil se ten, kterého potřebovali – Dobiáš.
Za branami (2 – 21. část)
Už pět dní uplynulo od setkání s bratry z Oranžového kláštera a stále nebyli na stopě. Tadeáše se začal zmocňovat neklid. Zpočátku se utěšoval tím, že přece nemohl čekat, že zločince vypátrají ihned, ale jak dní bez jakéhokoliv náznaku zlepšení přibývalo, ztráceli rytíři odhodlání.
Za branami (2 – 21. část)
Brzy ráno se pětice mužů vydala na cestu. Pršelo a byla docela zima, jako by i počasí chtělo dát rytířům najevo, že je nečeká vůbec snadný úkol. Krásné dny, které vyplnili stavbou stodoly, rázem skončily, a tak si dnešní jízdu užívali snad jen koně. Těm bylo jedno, že na ně neustále padá voda, hlavně že se po týdnu zase něco dělo.