Všetky príspevky Martin Kunetka

Putování za sněženkou (14)

V. Zavalené neštěstí

Když den nato vyšlo zpoza kopců na východě slunce, byli už všichni tři i s Hyacintem na úpatí hor.

Rybář měl pravdu – silnice byla nejprve široká tak, že by se na ní vyhnuly dva povozy, a občas u ní stála nějaká chatrč, ale čím déle šli, tím stavení ubývalo a tím více se cesta zužovala. Po několika dnech chůze už z ní zbyla jen úzká kamenitá stezka, po níž museli jít jeden za druhým.

Pokračovať na Putování za sněženkou (14)

Putování za sněženkou (10)

IV. Severní město

I když se blížilo loučení, dobrá nálada všem vydržela i následující dny, po které se Matěj s Pavlínou chystali na další pouť. Sklizeno měli mnohem dříve než čekali, takže do zimy zbývalo ještě několik měsíců. S takovou by mohli stihnout dojít ještě hodně daleko, než budou cesty neprůchodné kvůli závějím.

Pokračovať na Putování za sněženkou (10)

Putování za sněženkou (9)

Jenže ať se Matěj snažil, jak chtěl, spánek stále nepřicházel. Pavlína už dávno usnula, zatímco on se neklidně převaloval na posteli a nedokázal přestat myslet na to, co mu sestra řekla. A aby toho nebylo málo, každou chvíli v té tmě před sebou viděl hospodářovy smutné oči. Jejich zarmoucený pohled ho pořád pronásledoval a nepomáhalo nic – nezbavil se jich, ani když usilovně zavřel víčka a zakryl si oči rukou.

Pokračovať na Putování za sněženkou (9)

Putování za sněženkou (7)

III. Čepice mezi záhony

V kovářově chaloupce zůstali ještě další týden. Kovář jim však nakázal, aby už nepracovali a aby si před dlouhou cestou pořádně odpočinuli. Sám se chopil přípravy jídla, a to nejen na tyto dny, ale také chtěl sourozencům něco nabalit s sebou. Upekl pořádnou dávku pšeničných placek, dal jim spoustu sušeného masa i nějaké to ovoce. A kdykoliv jen zjistil, že se jim do brašny ještě trocha jídla vejde, hned něco přinesl a nacpal to do ní, až téměř praskala ve švech.

Pokračovať na Putování za sněženkou (7)