Jakkoliv se ale Petrovi zdála zima dlouhá, přesto se nakonec přiblížil její konec. Sníh před jeskyní začal pomalu roztávat a z jihu vanul vlahý větřík, který dával tušit, že dole v Severním městě už možná pučí první kvítky.
Archív kategorií: Putování za sněženkou
Putování za sněženkou (17)
A tak se všichni zakrátko ocitli v jeskyni, která na rozdíl od ostatních vypadala, že si ji skřítci sami vysekali. Měla totiž pravidelné tvary a její stěny se blyštivě leskly načervenalou barvou. Když Matěj pohlédl blíže, zjistil, že jeskyně je vytesaná do nějaké bohaté žíly drahokamů, protože co záblesk, to jeden kamínek.
Putování za sněženkou (16)
Pak už dal Orn znamení jednomu skřítkovi sedícímu o dva stoly dále, který vzal ze stolu velký zvonec a pětkrát s ním zazvonil. Nato se z boční chodbičky vynořilo několik dalších skřítků. Všichni před sebou tlačili vozík s velkým hrncem a postupně se zastavovali u sedících kamarádů a každému nalili do mističky jednu naběračku polévky. Jen Matěj s Pavlínou a Petrem před sebou měli malé kotlíky (skřítci zřejmě neměli misku takové velikosti, ze které by se najedli lidé), takže až k nim jeden ze skřítků došel, nabral jim hned pětkrát.
Putování za sněženkou (15)
„Jmenuji se Orn a jsem skalní skřítek,“ odpověděl malý mužík s lehkou úklonou. „A bydlím tady v jeskyni,“ dodal a ukázal na hromadu kamení.
Ať se však Pavlína rozhlížela, jak chtěla, žádnou jeskyni neviděla.
Putování za sněženkou (14)
V. Zavalené neštěstí
Když den nato vyšlo zpoza kopců na východě slunce, byli už všichni tři i s Hyacintem na úpatí hor.
Rybář měl pravdu – silnice byla nejprve široká tak, že by se na ní vyhnuly dva povozy, a občas u ní stála nějaká chatrč, ale čím déle šli, tím stavení ubývalo a tím více se cesta zužovala. Po několika dnech chůze už z ní zbyla jen úzká kamenitá stezka, po níž museli jít jeden za druhým.
Putování za sněženkou (13)
Matěj přikývl na srozuměnou, ale přesto zkusil muže poprosit o pergamen a inkoust. „Obkreslili bychom si tuhle část mapy,“ dodal na vysvětlenou.
Putování za sněženkou (12)
Matěj se zachmuřeně zadíval do země a horečně přemýšlel. Co tedy mají dělat? Když kompas ukazuje k horám, přece musí být nějaká možnost, jak jimi projít.
Putování za sněženkou (11)
A pak se společně s ostatními trpaslíky otočil a kolébavým krokem zamířil zpátky ke svému domovu pod pařezem. Roli se v zatáčce ještě naposledy ohlédl přes rameno, zamával jim a pak už byli všichni tři pryč.
Putování za sněženkou (10)
IV. Severní město
I když se blížilo loučení, dobrá nálada všem vydržela i následující dny, po které se Matěj s Pavlínou chystali na další pouť. Sklizeno měli mnohem dříve než čekali, takže do zimy zbývalo ještě několik měsíců. S takovou by mohli stihnout dojít ještě hodně daleko, než budou cesty neprůchodné kvůli závějím.
Putování za sněženkou (9)
Jenže ať se Matěj snažil, jak chtěl, spánek stále nepřicházel. Pavlína už dávno usnula, zatímco on se neklidně převaloval na posteli a nedokázal přestat myslet na to, co mu sestra řekla. A aby toho nebylo málo, každou chvíli v té tmě před sebou viděl hospodářovy smutné oči. Jejich zarmoucený pohled ho pořád pronásledoval a nepomáhalo nic – nezbavil se jich, ani když usilovně zavřel víčka a zakryl si oči rukou.