Když se ráno otevřela hlavní brána, vyjela z ní šestice jezdců oděných do černých plášťů. Dusot kopyt tlumený promoklou zemí se ztrácel v ještě spícím lese. Tu a tam se sice již ozval první z ptáků, ale zatím to bylo jenom takové nesmělé pípnutí. Všechno jako by se ráno ani neobtěžovalo probudit, když obloha stejně vypadala, že z ní každou chvílí začnou padat proudy vody.
Všetky príspevky Martin Kunetka
Za branami (2 – 17. část)
A nastal čas loučení. Král strávil poslední noc už mezi svými v Detvíně a ráno se přijel rozloučit i s celým průvodem. Někdo z družiny by se sice bez tohoto gesta obešel, ale aspoň v tomhle mohl panovník poroučet.
Za branami (2 – 16. část)
Ráno potkal Tadeáš ve dveřích jídelny Jana. Společně usedli ke snídani a rozmlouvali. Všichni bratři si již zvykli na panovníkovu přítomnost, ale stejně se sem tam někdo po očku poohlédl po stolu v čele, kde seděli představený a Richard.
Poutník
Planinou fouká silný vítr, ohýbá stromy, shazuje větve… Lidé stojí, neschopni se pohnout. Někteří už jen leží na zemi a nedokážou vstát.
Za branami (2 – 15. část)
Když Tadeáš ráno vycházel z kaple, uviděl opodál představeného s králem. Zatímco král byl ještě stále ve svém honosnějším oděvu, mistr si dnes vyšel už v běžném rouchu.
Za branami (2 – 14. část)
U večeře bylo živo. Podlouhlé stoly byly nebývale prostřeny, a co bylo ještě nezvyklejší, byly plné jídla. Ve vzdáleném rohu místnosti běžně stával malý stolek, u něhož sedával představený a s ním někdo, s kým si přál u snídaně či oběda mluvit. Mistr však nechal pro tuto příležitost srazit více stolů dohromady, aby s ním a králem mohlo sedět více bratrů.
Za branami (2 – 13. část)
Necelé dva týdny, věnované střídavě práci a šermířskému cvičení, byly brzy ty tam. Králova družina se blížila, a tak se na nádvoří Bílého kláštera shromáždil průvod, který měl vyjet panovníkovi vstříc.
Za branami (2 – 12. část)
Tadeáš se chystal na cestu. Sbaleno už měl, svého nástupce uvedl do úřadu a seznámil ho se vším, co zde vykonal. Společně zašli také za lovčím, který se sice tvářil netečně, ale při loučení Tadeášovi přeci jen pevně stiskl ruku.
Za branami (2 – 11. část)
Probudil se v malé místnůstce, do které oknem prosvítalo slunce. Venku musel být pěkný, mrazivý den.
Za branami (2 – 10. část)
Prudký pohyb. Pak uslyšel drnčivý zvuk. To asi nůž projel slámou a zabodl se do dřeva. Tadeáš ani nevěděl jak, ale podařilo se mu bleskurychle skulit z lůžka na zem. Snažil se kopnout stojícího do noh, jenže v té tmě a s polozalepenýma očima na něj moc neviděl.