Vianočná rozprávka

Pokračovať na Smrek a Smrečko →

Judita se ocitla ve svém pokoji v pohodlném křesle a hlavou jí běžely myšlenky.
Co se týká ženství, nebyla v tomto ohledu věrná. Věrná sama sobě. Když člověk nestojí pevně na svých nohou, jak ho nazvat? Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 4. časť) →

Druhý den ráno vstala a vydala rozhodnutí: „Budu rozvíjet dar, který jsem dostala.“
S těmito myšlenkami hledala, co si má obléci. Jde mezi prostý lid, nemůže se povyšovat ani šatem. Tak hledá oděv, který nezáří zlatým šitím a drahokamy. Oblékla si jednoduché modré šaty a k nim si vzala pásek, aby zvýraznila svoji útlou postavu. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 3. časť) →

V oslepující záři tam stojí, vlastně neví kdo, jen vnímá nějakou postavu.
„Neboj se mě. Jsem rád, že jsi našla tuto cestu, že jsi dala na mé volání. Dostala jsi dar pomáhat druhým. Vyrovnat to, co jim dlužíš. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 2. časť) →

I.

Do velkého pokoje vystavěného do kruhu, vstoupila žena. Oděna byla do nádherně zdobených šatů. Byly vyšity zlatou nití a zdobeny drahokamy. Vlasy měla učesány do složitého účesu. Věkem ještě v plné síle, asi 35 let, ale vypadala mladší. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 1. časť) →