Druhý den ráno vstala a vydala rozhodnutí: „Budu rozvíjet dar, který jsem dostala.“
S těmito myšlenkami hledala, co si má obléci. Jde mezi prostý lid, nemůže se povyšovat ani šatem. Tak hledá oděv, který nezáří zlatým šitím a drahokamy. Oblékla si jednoduché modré šaty a k nim si vzala pásek, aby zvýraznila svoji útlou postavu. Žádná ozdoba ani výšivka, prosté šaty až ke krku a tmavý plášť. Doprovázena byla jen služebnou Gábi a panošem. Nechtěla doprovod rytíře, toto je tajná výprava, o které se nesměl dovědět ani její manžel, ani nikdo od dvora. Vyšli brzy ráno. Byla mlha a vlezlé studené vlhko. Než došli k chaloupce paní Mariany, tak se léčitelka jmenovala, mlha ustoupila a slunce pomalu začalo zahřívat vše, na co posvítilo. Když po zaklepání byli pozváni dovnitř, vešli do místnosti s malinkými okny, takže chvíli neviděli. Pak Judita poslala Gábi i panoše ven, chtěla být s paní domu sama. Když se kněžna zadívala do tváře Mariany, říkala si: „je to stařena“, ale oči, které se na ni usmívaly, byly mladé s veselou jiskrou. Judita znejistěla, nemohla paní Marianě vůbec odhadnout věk. Paní domu tuto otázku vycítila a nahlas řekla: „je mi padesát tři let, ale věk není důležitý“. Při těchto slovech kněžnu jemně vmanévrovala do odlehlejšího kouta místnosti a tam ji opatrně vtlačila do proutěného křesla. Judita, zabraná do prohlížení vybavení světnice a hlavně nasávání vůně bylinek, se nechala slepě vést, vůbec nevnímala, co se děje. „A jak ta Mariana mohla vědět, na co myslím?“ Když se kněžna probrala, aniž by si odpověděla na tuto otázku, už seděla v křesle a před ní na stole se kouřilo z hrnečku. Vůně bylinek byla tak krásná a omamná.
„Paní kněžno, proč jste tady, určitě jste se nepřišla zeptat, kolik mám let?“ Judita nevěděla, jak má začít a cítila se omámená, vzala hrneček s čajem a napila se. „Fuj, to je odporně hořké!“ V tom okamžiku byla tady a teď.
„Jmenuji se Judita a vlastně chci vědět, co mám v rukou? Už několik lidí a zvířat jsem jimi vyléčila, ale vlastně ani nevím, jak a co se u toho děje. Když léčím, tak v nich cítím teplo a jemné brnění. Včera jsem vnímala svého duchovního pomocníka. Řekl, že se mám učit, tak začínám u vás. Vy už léčíte dlouho.“
S očima široce rozevřenýma čekala na odpověď, zdálo se jí, že Mariana její otázky nevnímala. Zhluboka se nadechla, že otázky zopakuje. V tom Mariana promluvila.
„Otázka zní kdo jste a co máte dělat, aby byl naplněn slib. Sama už dokážete vycítit tlak na hrudi, když děláte něco, ne zcela správně. V tu chvíli už víte, že neděláte dobrou věc. Stačí výstrahu poslechnout. Když jste si brala tento pásek k šatům (Mariana prstem ukázala na kněžnin drahokamy zdobený pásek), hned jste věděla, že to není dobré rozhodnutí. Pravá žena nepotřebuje a ani nemá upřednostňovat tělesné kvality a povrchní cetky, pomíjivou marnivost, ale duchovní hodnoty. Všichni citlivější lidé kolem nás hned vycítí, kdo vedle nich stojí. Kolem nás neustále proudí Síla, která je neutrální a záleží na každém jednotlivci, jak ji použije. Poslouží pro dobro, ale žel i pro zlo. se píše v bibli, co zaséváš, to sklízíš. Když zaseješ pohlavek, nevrátí se ti pohlazení, ale pohlavků několik, protože ze zrna vzejde celý klas.“
Mariana se napila čaje a přešla do tykání a tichým hlasem pokračovala.
„Dar, který je ve tvých rukou, je to, o co jsi prosila. V dřívějších životech (a nebyl jen jeden), jsi nebyla vždy bohatá a mocná, ale často tomu tak bylo. A kdo zneužije své moci k odebrání života druhým bytostem v bludné myšlence, že jsou našim majetkem, ten sklidí, co zasel, mnohonásobně! Nikdo kromě Boha neví, kolik by jsi musela prožít životů, abys odčinila, co jsi zasela. Víme jen, že asi mnoho. Proto jsi prosila o rychlejší odžití tohoto dluhu. A byla jsi vyslyšena! Máš dar léčit a pomáhat, napravit životy tam, kde jsi je nemilosrdně ničila. Není to tedy zázrak ve tvých rukou, ale zázrak od Boha. On to svými pevnými a neměnnými zákony umožnil, rychleji smíš splatit svůj dluh.“
V této chvíli položila Mariana užaslé, překvapené, zaskočené kněžně ruku na temeno hlavy. Judita ihned pocítila velké teplo, vycházející z této ruky a zároveň oblažující klid.
„Smím teď uzdravit ještě jeden blok, důležitý úsek ve tvém životě, aby jsi čistší mohla lépe pomáhat druhým. Tvůj duchovní pomocník mi sdělil, že jsi připravená.“ Klid se Juditě rozléval do celého těla a byl tak příjemný, že se bezstarostně tomuto pocitu odevzdala.

Pokračovanie o týždeň.