Během odpoledne se snad všichni rytíři postupně vystřídali ve stájích. Dohlédli na to, že je o jejich koně dobře postaráno, a k velkému údivu zde pracujících přiložili ruku k dílu a svá zvířata očistili, nakrmili i napojili. Marně se je snažili podkoní odhánět, že to přece není práce pro pány.
Archív kategorií: Za branami
Za branami (5 – 20. část)
Slavnostní průvod se proplétal ulicemi města a všichni se za ním ohlíželi. Rytíři, od včerejška převlečení do čistých, zářivě bílých rouch, už nebyli sami. Hned u brány na ně totiž čekal desetičlenný doprovod oděný v králových barvách.
Za branami (5 – 19. část)
Tadeáš stál na kraji malé náhorní plošiny, na níž se včera utábořili. Pod ním se rozprostírala široká kotlina, v jejímž středu se v záři zapadajícího slunce rýsovalo v dálce hlavní město, cíl jejich cesty.
Za branami (5 – 18. část)
„Blíží se čas našeho odjezdu,“ řekl mistr. To už znovu seděli všichni čtyři v Černém klášteře, ale tentokrát v pracovně představeného.
Za branami (5 – 17. část)
Samotného Tadeáše zajímalo, co má mistr za lubem. Během dvou dní příprav jim neprozradil ani slovo a jen dohlížel na to, zda Jeroným skutečně sehnal správné oblečení.
Za branami (5 – 16. část)
Ještě jeden příkaz Tadeáš dostal. O uzdravujícího se mistra už nemusel pečovat, a tak měl na nádvoří nebo v okolí kláštera vyčkávat příjezdu představeného. Dočkal se za dva dny. Jeroným přijel se svým doprovodem v dobrém rozmaru a začal se bratrů vyptávat na nejrůznější věci, které se staly po dobu jeho nepřítomnosti.
Za branami (5 – 15. část)
Den na to přišel Jeroným k mistrově komnatě s tím, že musí na tři dny odjet – volaly ho neodkladné povinnosti. Mistrovi už bylo tou dobou lépe, a tak odpoledne poprosil Tadeáše, jestli by se s ním krátce neprošel.
Za branami (5 – 14. část)
„Krásný den se udělal, že?“ zvolal zdálky Jeroným a přišel k Tadeášovi. Muži se potkali jedno dopoledne na louce nad klášterem. Představený se vyptával na to, jak se daří mistrovi, a trochu politoval, že ho nesměl navštívit.
Za branami (5 – 13. část)
Mistr ležel několik dní a jen pozvolna pookřával. Tadeáš se o něj staral a málokdy odešel od jeho lůžka. Také Ješek pobýval ve společné místnosti. Stával u okna a dlouhé hodiny bez jediného slova pozoroval nádvoří rozprostírající se pod ním.
Za branami (5 – 12. část)
O pár dní později už průvod dělily od Černého kláštera poslední zatáčky. Bylo první červnové ráno a nebe bez mráčku slibovalo nádherný den. Ješek jel s Tadeášem na čele a třímal vlajku řádu.