Za branami (5 – 19. část)

Tadeáš stál na kraji malé náhorní plošiny, na níž se včera utábořili. Pod ním se rozprostírala široká kotlina, v jejímž středu se v záři zapadajícího slunce rýsovalo v dálce hlavní město, cíl jejich cesty.

Končil nejdelší den v roce, den, kdy se ve všech klášterech koná slavnost. Rytíři se schválně stáhli stranou od silnice a schovali se v tomto zákoutí kopců. Mistr dnes uspořádal malou slavnost v přírodě a Tadeášovi připadalo, že z ní má niternější prožitek než z některých u nich doma v hlavní kapli.

Myšlenky mu však záhy odběhly zpět k městu před ním. I z dálky byl vidět ten čilý ruch, který všude vládl, ten neklid, který Tadeáše při jeho poslední zdejší návštěvě tak stísňoval. Bylo to, jako by nad městem hučel velký roj včel, přes jehož bzukot nebylo slyšet nic jiného.

Teď, když sice zvuky města neslyšel, ale přesto je jakoby mohl pozorovat zpovzdálí, se trochu otřásl při představě, že na tomto místě stráví několik dalších dní. Vlastně ani nevěděl, jak dlouho se hodlají u krále zdržet.

Když se podíval napravo od sebe, všiml si, že i mistr pozoruje panovníkovo sídlo. Stál přitom pod vysokou jedlí a na tváři mu pohrával trochu pobavený úsměv.

Ty se tam těšíš?“ zeptal se Tadeáš, když dokráčel až k němu.

Svým způsobem ano,“ ohlédl se mistr a po kratší odmlce pokračoval: „Jdeme do jámy lvové, Tadeáši. Čekají nás dny plné útoků, posměchu, osočování, možná i intrik a úkladů. Budeme muset být silní, abychom neopláceli zlo zlem. Takže je dost dobře možné, že za tři dny už vůbec nebudu rozumět tomu, proč jsem se teď těšil,“ usmál se.

A na co se těšíš? Neměj mi to za zlé, ale já už chci mít tady tuto návštěvu za sebou.“

Víš, až doposud mi práce na této cestě nedělala moc velkou radost. Nemyslím to špatně – je jednou z mých úloh, abych dohlédl na ostatní kláštery –, ale většinu času jsem věnoval tomu, že jsem poukazoval na to, co měli bratři a především jejich představení už dávno vědět. A jak sám víš, v mnoha případech jsem se musel dokonce vší silou snažit, abych to každému z nich podal v takové formě, jakou jedinou je ochoten přijmout. Doufám, že pochopíš, že v nitru jsem z toho byl občas pořádně rozladěný. Musel jsem si neustále připomínat, ať mám s bratry trpělivost.“

Tadeáš přikývl. Chtěl říct, že to chápe, ale vlastně to nechápal. Nechápal, kde mistr pořád bere chuť k tomu, aby jim neustále dokola vysvětloval to samé. Teď to sice byli jednotliví představení, ke kterým musel promlouvat, ale Tadeáš věděl, že v Bílém klášteře se stejnou pečlivostí učil i jeho. A i teď na cestách si na něho vždycky udělal čas.

Nyní nás oproti tomu může čekat to pravé budování. V Richardovi doutná plamínek, který když se nám podaří rozdmýchat, může z něho zasvitnout velké požehnání pro naši zemi.“

Máš nějaký plán?“ zeptal se Tadeáš.

Nemám. Vždyť ani nevím, v jaké náladě a s jakými starostmi ho zastihneme. A kdo kromě nás bude na jeho dvoře. Ale asi jsi přeslechl, že jsem mluvil o ‚nás‘. Tedy že s králem budu mluvit nejen já, ale i ty,“ řekl mistr a podíval se rytíři do očí.

Já? Ale co já mám králi říct?“

Nic konkrétního, prostě buď svůj, jako vždy. Vím, že ti společnost, která nás tam čeká, nebude úplně po chuti a že se mnohdy budeš chtít stáhnout někam do ústraní. Musím tě ale požádat, abys to nečinil příliš často. Chtěl bych, abys byl králi k dispozici kdykoliv, když bude mít náladu. Má pro tebe slabost, Tadeáši, nebo přesněji řečeno, cítí k tobě náklonnost, to už sis mohl všimnout, když ti na odjezdu od nás předával dar. A i v dopisech se na tebe párkrát zeptal, nezapomněl.“

Tadeáš mlčel. Mistr od něj zřejmě očekával hodně, jenže co dělat? Vždyť on nebyl od přírody moc mluvný a na vysvětlování tu přece byl představený.

Nedělej si z toho těžkou hlavu, Tadeáši,“ povzbudil ho mistr, když viděl, jak se tváří. „Nemusíš sáhodlouze vymýšlet, o čem si budeš s králem povídat. Buď sám sebou – to znamená, že pokud nebudeš mít co říct, klidně mlč. A neboj se, že bys musel každý večer s Richardem vysedávat. Jediné, co po tobě chci, je, abys před ním moc neutíkal a aby sis na něho udělal čas, když bude chtít.“

Pokračování za týden.

Tištěnou verzi románu „Za branami“ si můžete objednat v našem elektronickém obchodě.

Martin Kunetka, Za branami