Za branami (5 – 18. část)

Blíží se čas našeho odjezdu,“ řekl mistr. To už znovu seděli všichni čtyři v Černém klášteře, ale tentokrát v pracovně představeného.

Inu, jsme rádi za návštěvu. Už jsem to říkal tady Tadeášovi: Vím, že cesty jsou náročné, takže pokud bys chtěl, mohou mí bratři vystřídat tvůj doprovod. Určitě bys s nimi byl spokojený,“ navrhl Jeroným.

Ani jeden z tvých bratrů s námi nemůže jet,“ odpověděl mistr a tvrdost jeho hlasu Jeronýma překvapila tak, že mu zmrzl úsměv na rtech. „Myslíš si, že máš klášter v naprostém pořádku a že já s ním musím být spokojen. Opak je ale pravdou. Je v nejhorším stavu ze všech, které jsme zatím navštívili, a já jen doufám, že nikde to nebude ještě horší.“

Mistr pak zaraženému Jeronýmovi v krátkosti řekl vše, co v Černém klášteře viděl. A nakonec dodal: „Předevčírem jsem si potřeboval něco vyřídit kousek od Ctirád a tys mě doprovázel. Díval ses přitom kolem sebe, jak se chovají ti, které odsuzuješ? Farář, který je podle tebe jiného vyznání než my a tudíž skoro zatracen, dal svým deseti lidem stonásobně víc, než tvůj kněz Martin dává zdejším bratrům. Dokázal v lidech probudit to dobré a sám jsi viděl, že někteří byli hned ochotní své chyby napravit.

V hostinci jsi nám všem udělal ostudu, když ses handrkoval o každý měďák a snažil se přitom na ostatních vydělat. A ten chlapec na poli, který nám pomohl, ač sám nic neměl, má tak dobré srdce, že bychom se všichni měli sami sebe zeptat, jestli se před ním nemusíme stydět.

Nás už čas tlačí, musíme dále. Ale tebe tady čeká spousta práce. Tobě jsem teď oči otevřel. Je jen na tobě, jestli je udržíš otevřené nebo jestli je z pýchy či zbabělosti znovu zavřeš. Ostatním bratrům musíš pomoct ty. Jak, to už nechám na tobě, ale varuj se toho, aby sis něco ulehčoval.“

S těmito slovy se mistr rozloučil a odešel ještě dříve, než Jeroným stihl něco namítnout. Tadeáš se ve dveřích ohlédl a na chvíli se lekl pohledu, kterým představený odcházející trojici sledoval. Venku se musel uklidnit, že se mu to asi jen zdálo.

Na odjezdu si mistr hned pozval Tadeáše do kočáru. Ale protože dlouho nic neříkal, začal rytíř sám od sebe: „Myslíš, že si představený Jeroným vezme tvá slova k srdci?“

Nevím, Tadeáši. Ale udělal jsem vše, co jsem mohl.“

Proč mám pocit, že sis nepotřeboval u Ctirád nic zařídit a že to celé bylo jen sehrané? Řekni mi, jak jsi to udělal?“

Mistr se šibalsky zasmál a odpověděl: „Všechno jsem domluvil s Vendelínem a Derenem. Vysvětlil jsem jim, že bych potřeboval Jeronýmovi ukázat kázání někoho, koho neprávem odsuzuje. Nejraději právě v oblasti, ze které se Černý klášter snaží přetahovat ovečky. Za dva dny se vrátili a řekli mi, že by o něčem věděli. Byli si poslechnout kázání faráře, kterého už nyní známe, a poznali, že by to mohlo být to pravé.“

Ale jak jsi tam trefil?“

Byli jsme domluveni s Vendelínem. Jel kousek před námi a nechával mi u cesty znamení. Byl šikovný, nedivím se, že sis ničeho nevšiml. A musím uznat, že mě v hostinci pobavil.“

V hostinci?“

Ano. Ten muž v kápi, to byl on. Nesměl promluvit, abyste ho s Ješkem nepoznali. Kvůli Jeronýmovi jsem potřeboval, abyste si i vy dva mysleli, že je cesta skutečná. I když mám dojem, že mě Ješek prokoukl. A co se týká ostatního – samozřejmě jsem neměl nic smluveného s hochem na poli, ale stačilo se pozorně dívat a hned jsem věděl, kde budu moct Jeronýmovi ukázat dobré lidi.“

Ale proč jsi to všechno vlastně dělal? To jsi mu nemohl říct, že si jdeme poslechnout cizího faráře?“

Nemohl, Tadeáši. Věděl by, že se ho snažím poučovat, a to by nepřijal. Proto to muselo všechno vypadat přirozeně, abych mu jeho chyby mohl vysvětlit na případech, které se staly jako by náhodou. Kdyby se dozvěděl, že jsem to celé naplánoval, zatvrdil by se a ještě by se cítil podveden. Udělal jsem pro něj, co se dalo. Snažil jsem se mu pomoct takovou formou, kterou přijme nejlépe. Ale zbytek je na něm, já už mohu jen doufat,“ vysvětloval mistr.

Stejně to bylo od tebe odvážné. Co kdyby si na nás někdo počíhal? Koneckonců jsme vypadali bohatě a byli jsme jen čtyři.“

Tadeáši, nepodceňuj Derena. Stejně jako Vendelín o našem plánu věděl. Společně s dalšími deseti rytíři nás zpovzdálí sledoval. Hlídali i kolem hostince. Takže se neboj, že bychom nebyli chráněni,“ usmál se mistr.

Pokračování za týden.

Tištěnou verzi románu „Za branami“ si můžete objednat v našem elektronickém obchodě.

Martin Kunetka, Za branami