V.
Přiblížil se čas odjezdu. Stráně kolem Bílého kláštera sice ještě halila hustá sněhová pokrývka, ale ve vzduchu již bylo cítit příslib jara. Cesty budou co nevidět opět sjízdné, a tak nastala doba příprav.
Archív kategorií: Za branami
Za branami (4 – 10. část)
Jednoho rána se Tadeáš procházel zasněženým prostranstvím před hlavní kaplí, když spatřil mistra vycházet ze dveří boční kaple. Ta byla už několikátým dnem uzavřena a nikdo do ní nesměl chodit.
Za branami (4 – 9. část)
Mistr je přivítal s úlevou. Na nádvoří už dopadaly sněhové vločky a i když hned roztávaly, bylo jasné, že se bratři vrátili právě včas, dokud byly cesty ještě bez potíží sjízdné.
Za branami (4 – 8. část)
Ráno se, na radu rybáře, vypravili ještě před svítáním.
Za branami (4 – 7. část)
V Oranžovém klášteře předali představenému list od mistra. Tomáš s nimi jednal s chladnou zdvořilostí a bratři cítili, že zde nejsou vítanými hosty. Proto se v klášteře nijak nezdržovali a ihned se vydali dále. Sice by nejraději přenocovali v jedné z cel, protože se už kvapem blížila noc, ale nocleh jim nabídnut nebyl a doprošovat nebo dožadovat se nechtěli.
Za branami (4 – 6. část)
O necelý měsíc později Tadeáš s Janem vyjeli. Bok po boku uháněli cestou vedoucí ke Žlutému klášteru, až se za nimi vířil prach a první padající listí. I když už se podzim pomalu ohlašoval, na trůnu stále ještě bylo léto, a tak na oba bratry dopadaly hřejivé paprsky slunce.
Za branami (4 – 5. část)
Nočním lesem šel už zhruba hodinu, když se někde velmi blízko ozvalo odfrknutí koně. Tadeáš bleskurychle skočil do mlází. Se zatajeným dechem nahlédl skrz větve keřů. Na cestě, jen kousek od něj, stál kůň s nějakým vytáhlejším, hubenějším mužem v sedle. Tuto siluetu viděl Tadeáš zboku. Pokud se jezdec díval před sebe, nemusel si rytíře vůbec všimnout.
Za branami (4 – 4. část)
„Rychle, nemáme moc času. Zavadský je pryč, jestli nám to nevyjde teď, tak už nikdy,“ tohle ze sebe vychrlil lékař, sotva si jednoho dne sundal kápi z hlavy.
Za branami (4 – 3. část)
Probudil se v nějaké světlem zalité místnosti. Zprvu vnímal jen hřejivé sluneční paprsky dopadající na protější stěnu a především blažený klid. Místnost byla naplněna nepopsatelným mírem, který působil jako balzám na rytířovu duši. Všechna nenávist, všechna zloba byla ta tam. Jako by se najednou probral z nějakého hrozného snu a všechno byla jen minulost.
Za branami (4 – 2. část)
Procital postupně. Jedno z prvních zjištění, které udělal, bylo, že ho někam vezou. Slyšel sice jen zastřeně, ale poznával zvuk podkov a svět se s ním rytmicky houpal.