Probudil se v nějaké světlem zalité místnosti. Zprvu vnímal jen hřejivé sluneční paprsky dopadající na protější stěnu a především blažený klid. Místnost byla naplněna nepopsatelným mírem, který působil jako balzám na rytířovu duši. Všechna nenávist, všechna zloba byla ta tam. Jako by se najednou probral z nějakého hrozného snu a všechno byla jen minulost.
Všetky príspevky Martin Kunetka
Za branami (4 – 2. část)
Procital postupně. Jedno z prvních zjištění, které udělal, bylo, že ho někam vezou. Slyšel sice jen zastřeně, ale poznával zvuk podkov a svět se s ním rytmicky houpal.
Za branami (4 – 1. část)
IV.
„Tadeáši, Tadeáši! Tady jsi…“ volal udýchaný bratr a rukávem hnědého roucha si utíral pot z čela. „Všude jsem tě hledal, pojď, rychle!“
Za branami (3 – 24. část)
„Cože?“ zeptal se Tadeáš. Bylo to, jako kdyby do něj uhodil blesk. I když slovům rozuměl, nedokázal si připustit, že by to byla pravda.
Sekání trávy
Pre zobrazenie tejto neverejnej časti príspevku musíte byť registrovaný ako Prispevatel. Pripadne sa prihlaste.
Za branami (3 – 23. část)
Sníh roztál, do korun stromů se vrátili švitořiví ptáci a také lidé vylezli ze svých příbytků a začali chystat pole na další rok.
Pobožnost
Pre zobrazenie tejto neverejnej časti príspevku musíte byť registrovaný ako Prispevatel. Pripadne sa prihlaste.
Za branami (3 – 22. část)
Jednoho dne se v hlavní bráně objevil bratr se dvěma koňmi. Na jednom, tom méně naloženém, přijel, na tom druhém si přivezl své věci. Podle spony patřil k Černému klášteru, ale když se nazítří ráno objevil v kapli, už měl oděv přepásaný pásem s šedou sponou.
Mužům
Pre zobrazenie tejto neverejnej časti príspevku musíte byť registrovaný ako Prispevatel. Pripadne sa prihlaste.
Za branami (3 – 21. část)
Po několika dnech ruch ustal a Šedý klášter opět upadl do své klidné, strohé krásy. Lidé už k branám nechodili, a tak jediným zvukem, který občas přerušil jednotvárné kvílení větru, byl křik hejna vran prohánějícího se po nebi.