Jsem malý elf a starám se o malou kytičku za oknem. Pokračovať na Růžička
Všetky príspevky Martin Kunetka
Nejstarší elf
Jsem elf této lípy a říkají mi Nejstarší. To proto, že jsem velmi starý elf a nejstarší v tomto parku. Byl jsem zde na Zemi dávno před tím, než na ni vstoupili první lidští duchové, a už tehdy jsem nebyl nejmladší. Podle vašich měřítek byste mě tehdy přirovnali k mladému muži připravenému k činu. V zástupu ostatních elfů jsem se učil od tehdejších nejstarších a zářil jsem štěstím. Ano, i bytostní se učí, i když jinak a snáze než vy.
Prší
Jsme bytosti deště a očišťujeme vaši zemi nejen hrubohmotně, ale také jemnohmotně. Velký nepořádek jste udělali v této úrovni a bude potřeba dlouhého úklidu, než bude Země moci být zase nazývána čistou.
Čtenářům
Bez pochopení čtete přednášky Poselství Grálu a donekonečna nad nimi hloubáte rozumem. S vnitřním rozechvěním čtete volání, které vám zprostředkovávají ti, kteří jsou k tomu povolaní, a bez užitku je necháváte projít kolem sebe. Pokračovať na Čtenářům
Za branami – historický román
Zaujaly vás osudy a prožívání hrdinů románu Za branami, který na těchto stránkách vycházel na pokračování? V našem elektronickém obchodě si můžete knihu objednat a dozvědět se, jak všechno dopadlo.
Anotace: Rytířský řád černé růže se mezi mocnými netěší zrovna velké oblibě – možná proto, že je jiný. Jeho bratři totiž neusilují o pozemskou slávu a bohatství, ale přesto (anebo právě proto) se musí vypořádat s úklady představitelů svaté církve a intrikami šlechty. Jenže co když nakonec z přítmí vystoupí úplně jiný nepřítel? Obstojí bratři ve zkouškách, které potom přijdou? Příběh o odvaze, přátelství, lásce a překonávání sebe sama…
Za branami (5 – 40. část)
Jedno dopoledne, zrovna pofukoval vítr a padal sníh, se u hlavní brány cosi přihodilo. Mezi bratry nastal zmatek a někdo snad i dal pokyn k tomu, aby se zvonilo, protože se záhy rozezvučely všechny zvony. Pak, jako by si to někdo rozmyslel, přestal houpat táhly, a tak se do křiku bratrů občas vmísilo jen duté doznívání kovu.
Za branami (5 – 39. část)
Klidu ale neužili dlouho. Po dvou týdnech byl Tadeáš pověřen dalším úkolem. Z Koub, což byla vesnice v divokém údolí na východě pozemků Bílého kláštera, dorazila žádost o konání velkého soudu. Poslal ji bratr Patrik, který v osadě a jejím okolí plnil roli správce. Muselo se tedy jednat o něco vážného, co nebyl schopen rozhodnout sám. Běžné spory totiž řešil takzvaný malý soud, který sestával pouze z jednoho rytíře řádu. Výjimečně bylo právo vynášet rozsudky udělováno i některým správcům z lidu, ale tyto výjimky se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Sluha a služebník
Za branami (5 – 38. část)
Dny na statku uběhly jak voda. První odpoledne se rytíři vydali s Václavem na obchůzku polností. Tadeáš si živě vzpomínal, jak hospodář minule zářil spokojeností, když mohl vyprávět o své práci. Jenže tentokrát už ukazoval se smutkem a nemluvil o tom, co udělal nebo se chystá udělat, ale o tom, co už nestihne a kolik polí musel letos nechat ladem.
Za branami (5 – 37. část)
Na poslední půlhodinu jízdy se mistr přes svou únavu vyhoupl do sedla; chtěl se mezi své vrátit takto. A dobře udělal, protože Ješek potají poslal jednoho z rytířů napřed, a tak hradby Bílého kláštera byly zaplněny nejen trubači, ale také všemi bratry, kteří přerušili svou práci, aby svého mistra přivítali.