Fanfáry zazněly.
Co to? Už delší dobu se prosekávám v šiku nejstatečnějších bojovníků, spolubratří. Tak by se dal nazvat náš vzájemný vztah. Mnohé z nich znám jménem, s mnohými jsem se častěji setkal alespoň krátce, ale i s těmi, které nijak důvěrněji neznám, máme jedno společné. Dá se to rozeznat za každých okolností. Malá zářivá jiskřička na čele každého, která je velmi jemného původu.
Nedá se říct, že by paže umdlévaly, vždyť byly dobře cvičeny, ale přece jen dlouhotrvající boj přináší lehkou únavu. Nesmíme ji však dát znát! Nepřítel, temné vojsko, by toho ve své přesile ihned využilo! A tak, vždy když by se chtěla přikrást malomyslnost nebo ochablost, jsem jakoby ozářen zábleskem z fotoaparátu, při kterém se mi připomíná mé dvojí či trojí životní zaváhání, znejistění, jež pak přineslo prohru, kterou již nechci opakovat!
Dokud bojujeme, dokud cítím sílu paží, dotud budu bojovat. Je pro co! Pro Pravdu, pro Lásku a Spravedlnost!
A znovu fanfáry.
Co to znamená? Vždyť je to ze strany nepřítele, až z míst kde má jeho vojsko týl!
Ale není to šálení! Velitel, ten vznešený, poslal posily ze zálohy. Nedá se popsat množství síly, které se přes nás, z nového bojového útvaru, přelilo.
A bylo to i světlo velitele, ta jeho nezdolná víra ve vítězství, která nám pomohla rozprášit temnou přesilu, jen krátce po našem spojení se zálohou.
Světlo vítězí!
Obraz druhý…
Ještě mnohem dříve, než zazněly vítězné fanfáry posily, která napadla nepřítele ze zálohy, stál jiný světlý bojovník na malé vyvýšenině a krátce pozoroval probíhající boj.
Nikterak se nelišil od světlých bojovníků, kteří bojovali, zdánlivě ztraceně vklíněni do šiku nepřítele.
Kam se vrhnout? Na pravé straně bojů bylo vojsko nepřítele v ne tak velké přesile proti světlým bojovníkům. Zdálo se, že tam by se mohla karta obrátit.
Logika velila vrhnout se tam, kde bylo ještě možno zaznamenat vítězství. Ve středu bojů se ho již nedalo příliš očekávat.
Jiskra, kterou nesl na svém čele tento bojovník, také střídavě vysílala jemné barevné paprsky, chyběla jim však barva, která přecházela ze stříbrné k fialově modré a která ve mně vyvolávala obraz ušlechtilé oceli, tedy nezdolnosti za každé situace.
A bylo to právě to jemné, co ještě postrádal a co ho nakonec přitáhlo do bojů na pravém křídle, kde byli jemu rovní, tedy ještě ne zcela zocelení.
Když se však zdálo, že paže bojovníků vklíněných v temné mase cizího vojska, i přes občasné posily, mohou začít umdlévat, vydal velitel, ten světlý nad nimi, rozkaz k útoku zálohy. Za znění fanfár, nikým neočekáváni vpadli nepříteli do zad.
A tu se stalo něco nečekaného; mocný jas velitele se převalil přes temný šik nepřítele, od jednoho světlého vojska ke druhému, a ona zjasněná síla to také byla, která dopomohla udatným rytířům k vítězství! Šik na pravé straně, o kterém se doposud dalo říci, že tam s převahou bojoval, byl tak následkem této mocné vlny síly zaplaven a smeten, a přes veškerou svou udatnost neměl šanci na hrdinné vítězství.
Dá se však předpokládat, že tak jako kdysi Irmingovi, jak se prvně popisovaný bojovník jmenoval, tak i druhému, který se vydal bojovat na křídlo, bude tento prožitek pomocí v budoucnu, kdy opět stane v boji, aby dovršil možná tak svou poslední životní cestu ve hmotnosti. Irming se již na tuto zemi zrodit nemusí. Nazaváhal a dokázal, že nastřádal za staletí dostatek prožitků, které jeho duši vedly v neochvějnou víru v Boží zákony!
Byl použitelný výše!