Přemýšlel jsem jednou o tom, jak se projeví v životě odvaha a touha, a jak člověk má v životě správně žít…
… a tu vynořil se přede mnou obraz: mocný šik, temný, mohutný, který se valil a vypadal, jakoby měl na konci ocas a proti němu světlí bojovníci. Bojovali proti mnohonásobné přesile temné armády.
Jasněji jsem pozoroval dva bojovníky a do obou jsem se dokázal vcítit. Jeden, ten mi byl bližší, byl ještě vzadu a právě z vyvýšeniny pozoroval obraz boje a uvažoval, kam má vložit svoje síly.
Vklíněni do šedé masy jako šíp bojovali udatní rytíři. Vypadalo to však, že šedé vojsko musí tyto udatné bojovníky nakonec zahltit, převalit se přes ně. Vepředu byl druhý bojovník, kterého jsem vyciťoval, jak zarputile ze všech svých sil, bez ohledu na výsledek, prosekává se vpřed. A s ním mnoho dalších.
Jako by s klapkami na očích, nehledě na množství, v srdci jen touhu po vítězství; vítězství pravdy!
Kousek bokem bojovala jiná část světlého vojska, vcelku s ne o tolik větší přesilou. Bylo možno vidět, že tam se vítězství kloní na naši stranu. A já, vcítěn do bojovníka, který se teprve rozhodoval, směl jsem být účasten jeho úvah i jeho pocitů.
Půjde-li do středního šiku, co to pomůže? Zcela jasně jde vidět marnost snahy tam zvítězit. Půjde-li bojovat do boku vřavy, může tam posílit jejich řady a dopomoci tak k vítězství alespoň na této straně. Cítil jsem však zároveň, že jít do střední řady, chce nezměrnou odvahu. Zvažující, jasný a silný bojovník se nakonec rozběhl v bok bojů. Viděl jsem, že se tam připojují vždy, jakoby o setinu méně „zarputilí“ a odvážní, než ti, kteří se vrhali pomoci středu.
Směl jsem prohlédnout, že to bylo jen neznatelné, co bylo silnější v odvaze těch, kteří bojujíc, byli ve středu.
Přikláněl jsem se také k logice vyhrát alespoň bitvu na bitevním křídle.
A tu jsem, po svém přiklonění k tomuto názoru, směl uvidět, že nad nimi, nad světlým vojskem, na místě s přehledem stojí nejvyšší. Jejich velitel! A ten, zhodnotivše situaci, posílá zálohu jízdy, aby pomohla těm nejudatnějším.
Jde mu přece jen o celkové vítězství, ne o dílčí.
A tak netrvá dlouho a záloha naráží zezadu do ocasu temného vojska a mohutná vlna tohoto náporu a vycítění posily, dodává odvahy i těm již téměř zemdlévajícím na špici bojů.
Byla to jen otázka času, kdy se tyto dva bojující hroty střetly a společně vybojovaly vítězství!
Jediný dílčí neúspěch by se mohl vidět v tom, že tímto hlavním útokem bylo obětováno pravé křídlo, kam se rozražený nepřítel navalil a kde se tím počet protivníků oproti světlým bojovníkům tak zmnohonásobil, že tito nevydrželi a podlehli.
To asi, že jim chyběl ten prášek nezlomné víry a odhodlanosti.

Když se ubývající poražená masa temných šedých převalila přes pravé křídlo, ke kterému jsem se skrze již zmíněného bojovníka i já připojil, pochopil jsem… že jakákoliv bezvýchodná, jakkoliv beznadějná na vítězství dobra, se ta či ona situace zdá, je nad námi někdo, kdo bdí a neumdlíme-li v odvaze a touze po dobrém a čistém, pomůže nám zvítězit.
Nebát se a neuhnout!