„Lena! Stuj, kaj iděš!“ Babiččin hlas zazněl přísně a rázně a dobře že tak – zastavil mně, právě když jsem chtěla vkročit na frekventovanou Komenského silnici, pravděpodobně do dráhy projíždějícímu autu. Probudil mě ze zasnění a zachránil mi život. Pokračovať na Zapomenutý svět →

I v Karviné v koloniích uprostřed šachet byl svět určitě barevný, v mých vzpomínkách zůstává šedivý, plný uhelného prachu, ať si to rozumem vyvracím, jak chci. Pokračovať na Bílé kvítky v uhelném prachu →

Dnes svítí slunce. Prozářilo zašedlý pokoj a objevilo množství poletujícího prachu… Pokračovať na Oknem do dětství →