Krůpěje rosy se třpytí na růžích
než je slunce k sobě zase zavolá.
Jaká krása, oblažující třpyt života.

Když slzy se zalesknou na řasách,
přeješ si, aby úsměv starosti odvál,
jak pomoci se srdce tichounce ptá.

Bouřky i sucho se střídají,
květiny kvetou i usychají,
ke slunci lidé tvář otáčejí.

Průzračné jsou naše dny,
pokud v bouřkách i jasu
hledáme cestu k Životu…