Jaké to je, když zemře blízký člověk? Cítím vzácnost chvíle. Byl jsi tu, člověče, v těle sevřený a hle, už stojíš na opačném břehu. Tak blízký i nepřekonatelně vzdálený.

Zrození a smrt. Co je to vlastně smrt? Dvakrát v pozemském životě každého člověka rozhrne neviditelná ruka jemný závoj, který odděluje světy, a v lehounkém závanu světla se před našimi zraky objeví nebo zmizí člověk. Odkud? Kam? Objeví, zmizí nebo prostě je? Zrození a smrt jsou slavnostní chvíle, kdy víc než jindy k nám promlouvá život.

Plujeme v živém, mocném, nepředstavitelně obrovském proudu, který se nezastaví. Kolikrát ve svých dnech děkujeme? Jsme vděční, že smíme potkávat svého souseda? Vždyť i ten se nám jednoho dne vzdálí a jeho pozdrav už nebude součástí našich dnů.

Je tím největším dárkem, který můžeme od svého bližního dostat, když smíme zažít, jak na konci života zkrásněl a naplněný láskou odchází. Můj otec v posledních dnech zdravil sestřičky několikrát denně a upřímně děkoval úplně za vše. Odešel laskavý.

Děkuji, že jsem směla alespoň částečně být při tom. Litovat mohu jen, že jsem si nenašla víc času. Vždyť proč jsme tady na zemi? Abychom poznali a chránili lásku.