Další den spadl Tadeášovi kámen ze srdce. Muži ze sousední vsi nejen že přivezli všechno, co si Hynek objednal, ale také jim zapůjčili ještě několik seker a kladiv, a tak mohli všichni pracovat zároveň. Jak se ukázalo, Hynek se osvědčil ještě více, než Tadeáš původně předpokládal. Aniž by si toho kdo všiml, domluvil se totiž s místním kovářem, který dodal pár hřebů a další potřebné drobnosti.

O co hůře se jim pracovalo včera, o to lépe jim to šlo dnes. Ocelové nebe, na něž byli zvyklí z minulých dní, se protrhalo a příroda vypadala hned veseleji.

Hynek byl ve svém živlu. Podrobně ostatním vysvětlil, jak budou stavět a co je potřeba udělat, a pak práci řídil a na vše dohlížel. Zbylí bratři včetně Tadeáše jen plnili pokyny a pomáhali mu.

„Maminka říká, že za vámi nemám chodit. Ale vy nejste zlí, že ne?“ ozvalo se znenadání za jejich zády. V trávě stála holčička a upřeně pozorovala pracující muže.

„To víš, že nejsme zlí. Podívej, stavíme vám novou stodolu,“ usmál se Vendelín a přistoupil k děvčátku. „A jakpak ti říkají?“

„Adélka. Ale chtěla bych se jmenovat Konvalinka, protože je to pěkná kytička.“

To už se zasmáli všichni bratři. Malá Adélka si je rychle získala. Vendelín si s ní ještě chvilku povídal, ale pak už dítě odběhlo zpět do domu. Možná se leklo, že dostane vyhubováno.

Ale zřejmě se tak nestalo, protože ven za bratry chodilo čím dál tím častěji. Po dvou dnech se venku ukázala také matka. Věnovala se své práci a dávala si pozor, aby se na rytíře ani nepodívala.

Jednou však neměla nazbyt. Když se vracela do domu, chytla „Konvalinku“, která zrovna mluvila s Vendelínem, za ruku. Bratr toho využil a ženu oslovil.

„Mohl bych tě poprosit o vodu?“ zeptal se a podal jí džbán vypůjčený od sousedů.

Vdova nepromluvila, ale nádobu si vzala a za chvíli se s ní vrátila. Na poděkování poprvé pohlédla Vendelínovi do očí, avšak pohled to byl stále chladný.

Odpoledne měli další návštěvu. Tadeáš si při svazování trámů všiml, že je pozoruje kněz – nebo aspoň za něj staršího muže v sutaně pokládal. Rytíř si pomyslel, že jde bránit vdovu, protože zde vlastně pracovali bez jejího svolení. Střetnutí chtěl mít co nejdříve za sebou, a tak se v nitru obrnil všemi argumenty, na které si jen dokázal vzpomenout, a vydal se za ním.

„Vidím, že se tady pilně pracuje,“ vítal jej s úsměvem šedivý muž. Tadeášovi připadalo, že se na něj zpod lysého čela živě dívají dvě veselé, mladé oči.

„Máme napilno, pravda. Stala se tu křivda a je potřeba ji napravit,“ odpověděl trochu zaskočeně.

„To je od vás šlechetné. Paní Marta si vaši pomoc zaslouží, je to dobrá žena.“

To prohlášení Tadeáše zarazilo. Na ženu si sice ještě neudělal názor, ale příliš přátelsky se k nim zatím nechovala. „Znáte ji?“

„Milý hochu, znám všechny lidi v Trutnavé. Vím o nich více než všechny místní báby. A to je co říct! Ze zpovědí si člověk udělá přehled,“ zasmál se kněz. „Koudelníkovu Martu stihl těžký osud. Tak mladá a už přišla o muže. A k tomu dvě děti na starost. Dobře činíte, že jí pomáháte. Bude mít radost.“

„To si nejsem jistý. Vypadá to, že jí spíše překážíme.“

„To si nemysli, hochu. Pouze má teď spoustu svých starostí, než aby měla dobré nálady na rozdávání.“

Tadeáše však příliš nepřesvědčil. Chápal sice, že žena musí být otřesena tím, co se stalo, ale nerozuměl tomu, proč se chová tak nepříjemně k někomu, kdo jí chce pomoct.

„Už jste dopadli toho, kdo to udělal?“ zeptal se kněz pojednou.

„Ne, zatím nejsme ani na stopě. Doufám, že nám vdova ty muže alespoň trochu popíše. Vy asi nic nevíte, že?“

„To nevím, chlapče. Ale přeji vám, ať je ztrestáte. Byla by škoda, kdyby řádu napáchali ještě větší škodu.“

„Skutečně?“ neudržel se Tadeáš. Nedovedl si představit, že by mohl být kněz svaté církve tak dobrý, aby přál řádu jen to nejlepší.

„Hochu, čemu se divíš?“ zasmál se stařík. „Vždyť je to jedno, jestli nosíš ten váš plášť nebo to mé roucho. Lidi jsou jenom jedni a nezáleží na tom, jestli tu správnou cestu najdou v mém kostele nebo ve tvém, nemyslíš? Tak ať se vám práce daří!“ zvolal ještě kněz a už cupital někam pryč.

Pokračování za týden.

Tištěnou verzi románu „Za branami“ si můžete objednat v našem elektronickém obchodě.