Korálek na dlani,
bdím či je to zdání?
Zas nový! Smím?
Jak naložím s ním?

Tichá, bílá chvilka,
dlaň vzhůru se otvírá…
Tu křik a pobíhání,
poběž za námi!

Povinnosti denní
volají ze všech stran,
když běžíš po tom halasu,
jsi svědkem marného zápasu,

případně veselé taškařice,
tváře něco říkají, míhají se…
Když běžím po halasu,
unikám živému Hlasu!

Ztrácím radost, volám Dost!
Vím, co je má povinnost.
Znovu na korálek pohlížím,
umazal se při svém kutálení.

Dlaň vzhůru se s nadějí zase otvírá,
chvěji se, ale stále mám ten poklad!
Pane, stydím se, planě po pláni běhám!
Zpátky na oltář v srdci korálek dám.

Den je už za svou polovinou,
nebudu se zabývat svou vinou,
ale k srdci přivinu svůj den.
Jsem šťastná, že můžu jen

s láskou v srdci nést ten
nejkrásnější dárek od Tebe.
Už neběhám, naplno nořím se,
do záplavy milosti, do svého dne!

Na sklonku dne vděčně
do Tvé náruče uléhám,
a korálek Ti odevzdávám.
Kéž smíme žít věčně!