Býval jsem kdysi válečník
Před kterým se každý třás

Na sobě stříbrné brnění
A na něm zlatý pás

Meč ukul jsem svým úsilím
I pevný byl můj hlas

Kde rostlo lidem obilí
Tam chránil jsem je včas

Kde bezpráví se šířilo
Tam zanesl mě čas

Kde temnu se zalíbilo
Tam řádil jsem jak ďas

Pro děti úsměv kouzelný
I do sedla jsem je vzal

Kdo v pravdě žil, byl příbuzný
Toho jsem vždy rád znal

Plášť můj zdál se bez poskvrny
Má žena prala jej
Na ní já přitom zapomněl
V tom celá beznaděj

Já jezdil jako šílený
A v bitvách vyhrával

Cestu ke světlu hledal jsem
Stále se nevzdával

Když kolem mě se smrákalo
Já bojoval jsem dál

Ve svém stříbrném brnění
Kdo měl, se stále bál

Jen světlá cesta chyběla
Můj duch na stráži stál

On hledal cestu ke světlu
Kde čistý vítr vál

Já bojoval jsem spoustu let
Má touha ta šla dál

Pak dle zákonů stvoření
Jsem u ní zase stál
Na poušti v písku ležela
Vzduch temný kolem vál

Vyzdvihl jsem ji do sedla
A spatřil cestu dál!

Slzy tekly po brnění
A já se nahlas smál

Jaké jsem prožil pachtění
Bych cestu svou zas znal

Už vidím schody do nebe
Náš kůň nás veze dál

Už vím, že Lásko bez tebe
Bych věčně bojoval!