Je úlevné ji zvednout a klidně říct: „Ano, taková jsem, Pane. Děkuji, že smím. Být, dýchat, těšit se ze života, zažívat lásku. Dělat jí v sobě místo, nebát se poprat se svými chybami, nebát se dělat chyby.“

Je to úlevné a přitom to vyžaduje odvahu. Odvahu klidně se přiznat, ke všemu, i k tomu, co se nepodařilo, i k tomu, že jsem ublížila, nedokázala…

Tichou odpovědí bývá povzbuzení. „Ano taková jsi, tak vstaň a běž dál.“