Hostan a Hostana

Hostýnské vrchy jsou jedním z mých nejoblíbenějších míst vůbec. Jednou jsem jimi pouze projížděl a najednou jsem vycítil pozdrav od zdejších bytostných vládců. Zatímco jindy mívám se zachytáváním jmen problém, nyní jsem jejich jména vnímal zřetelně – Hostan a Hostana. Jako první se slova ujala Hostana…

– – –

Jsme bytostní vládci těchto hor. Zodpovídáme za to, že tato část krajiny bude z bytostného hlediska taková, jaká má být, a že bude dávat a vyzařovat to, co má. Není naší úlohou přímo pomáhat lidským duchům, i když nepřímo jim pochopitelně pomáháme. Jsou i bytostní, kteří mají vykonávat a formovat to, co čistý lidský duch chce, ale mezi ty nepatříme.

Řídíme se pokyny bytostných, kteří jsou nad námi. Ty například znáš Germanu, která vede slovanský národ. Její působení je určeno pro duchy. Ale stejně tak existuje vyšší bytostný, který podporuje vývoj nás, bytostných. I my se přece vyvíjíme.

Ptáš se, co je náplní naší práce a jak si ji máš vlastně představit. Od našich vůdců přijímáme, jak má naše krajina vypadat a působit, a potom řídíme výstavbu tak, abychom splnili. Já pasivně a Hostan aktivně.

Když se řekne „vládce“, představíte si většinou buď někoho sedícího na trůnu, nebo někoho, kdo chodí a uděluje příkazy. Ani jedno z toho sice není nesprávná představa, ale je toho mnohem více – a znovu to souvisí se zprostředkováváním záření. Jenže vy si zatím nedokážete správně představit například ani to, jak „putujeme“ krajinou. Svět energií je pro nás přirozený, a proto může Hostan být například se skřítky hluboko ve skalách, zatímco já se naladím na vlnění bytostné vody. Nebo můžeme oba stát nad krajinou, která je nám svěřena, a vnímat ji jako celek.

Probíhá tu tolik práce, že si to jen stěží dokážete představit. Každý kraj se totiž někam vyvíjí a stejně tak i ten náš. Jak už jsem říkala na začátku, od bytostných stojících nad námi přijímáme, jaké vyzařování má náš kraj mít, a podle toho pak konáme.

Skály, horniny atd. se mění a pohybují jen pomalu, ale vyzařování kraje závisí například i na půdě, na rostlinách nebo také na zvířatech, která tam žijí. Postupně tedy měníme vyzařování půdy i rostlin, což následně přitáhne i jiná zvířata. To ovšem nejde z roku na rok, protože původní rostlinstvo by onemocnělo a nové by se tu ještě nemohlo uchytit. Všechny změny musí probíhat postupně, a proto se kromě přípravy na to nové staráme i o to, co tu je právě teď.

Samozřejmostí je ale i součinnost v celku. Nestojíme přece samostatně, ale jsme součástí jednoho velkého soukolí. Marně bychom chtěli například podporovat suchomilné rostliny, kdyby nám sem bytostní vzduchu neustále hnali vydatné deště.

A v mnohém jsme závislí také na vás. Pokud budete v lesích vysazovat a pěstovat stromy, které tam už nemají být, nebude moci naše výstavba pokračovat tak, jak by měla. Stejně tak pokud budete kácet na místech, kde nemáte, nebo pokud si necháte spláchnout úrodnou půdu do řek. Nesprávných zásahů z vaší strany je spousta – toto jsou jen příklady.

Ale ani v horninách to nespí. I tady čekají Zemi převraty a i v tomto ohledu pracujeme už i v těch nejhrubších úrovních.

Hostýnské vrchy, to není jen krásná příroda, ale také i tzv. „svatý Hostýn“ – poutní místo církve. Hostan mi vysvětlil, jak k tomu došlo, že se církev usadila právě tady.

Kdysi tu žil muž. Vedl velmi prostý život, avšak právě v jeho sounáležitosti s celým stvořením spočívala velikost jeho ducha. Lidé si ho vážili a chodili si k němu pro radu i pomoc. Kromě toho měl muž dar léčení a dokázal uzdravit nejednoho nemocného. Žel, našli se i takoví, kteří v tom spatřovali „zázraky“ a něco nadpřirozeného. I oni chtěli být svědky něčeho takového a začali toto místo zamořovat svými požadavky. Onen muž musel dokonce na nějakou dobu přestat léčit. Přesto to trvalo dlouho, než lidé zapomněli a přestali za ním chodit – ať už hrubohmotně, nebo „jen“ v myšlenkách.

Církev, na kterou se ptáš, se zde usadila mnohem později. Ale není to náhoda, že právě tady – semena uctívání místa byla zaseta a zákonitě přitáhla církev, která podobné „zázraky“ svým jednáním podporuje. Proto vyrostlo poutní místo právě zde, i když onen muž hrubohmotně bydlel o kousek jinde, než kde nyní stojí církevní stavba.