Na každého člověka, který nežije v souladu s Boží vůli, dříve či později dolehne určitá forma utrpení, která jej má naučit, že v něčem chybuje a že musí změnit své postoje. Nezáleží přitom, jakou podobu toto utrpení bude mít – jestli půjde o nemoc těla, pozemské těžkosti, vnitřní neklid a pnutí, nebo – a to nejčastěji – o kombinaci těchto různých forem. Je to zákonité dění, jemuž se nelze vyhnout, protože nelze žít v blaženosti, když člověk porušuje zákony vetkané do stvoření Tvůrcem.

Tyto těžkosti vyvíjejí na člověka větší tlak a nepříjemně tlačí právě na ta místa, která se staví proti vůli Všemohoucího. Takovýto nepříjemný tlak donucuje člověka více prožívat, nedovolí mu zůstat chladným a netečným. Člověk v něm musí nějak zareagovat, či lépe řečeno projevit se, a to podle svého založení. Jen velice málo lidí dokáže tento tlak s pokorou snést a využít této situace k vlastní proměně a uzrávání. Pokora je přitom základ a klíč, bez něhož není možné se zachovat správně. Pokorný člověk totiž v takové chvíli dokáže setrvat v paprsku, jenž mu působí bolest a nepříjemnosti, a statečně vystaví „zánět“ či „nečistotu“ ve svém nitru proudu světla, aby v pochopení svého chybného postoje mohl začít s proměnou, tedy uzdravováním onoho postiženého místa. V takovém případě paprsek, který nejprve působil bolestivě, začíná rázem působit hojivě, protože daný člověk se otevřel tomu, aby světlo mohlo vstoupit do něj, místo aby jej jako doposud zraňovalo zvenčí, marně žádajíc vstupu dovnitř. To je jediná cesta, která vede k ozdravění.

Ovšem takový člověk, jemuž schází pokora, ten se bude vší silou bránit a vzpírat bolestným okamžikům spojeným s poznáním vlastních chyb. Ve svém nitru sice cítí, že daná nepříjemná situace musí mít svého viníka, ale protože jej nechce vidět v sobě, bude se jej snažit vidět v někom jiném – ve svém bližním, v příslušnících jiné skupiny či národa, v představitelích moci a mnohdy dokonce v samotném Bohu. Při takovémto postoji, který je navíc v důsledku prožívaného utrpení silně procítěn, vznikají útvary, které přesně odpovídají danému cítění – a tímto cítěním je zloba. Zloba adresná i neadresná vůči někomu, kdo podle názoru daného člověka může za jeho utrpení. Jsou to tedy útvary nenávisti, které v konečném důsledku vznikají při každé snaze přehodit vlastní chyby na někoho jiného. Jejich konkrétní jemnohmotná podoba potom závisí na druhu postoje a smýšlení daného jedince – může jít o hod kopím či jinou zbraní, nahození bláta a špíny… Forma však není důležitá, protože v každém případě se jedná o něco, co má za úkol ublížit a ničit.

Netýká se to ale pouze jednotlivců. V dobách, kdy v zákonitém dění doléhá utrpení na celé pozemské lidstvo, jsou podobnému prožívání vystaveny stamilióny lidí. A jelikož převážná většina lidstva skutečně není ochotna vidět původce vlastního utrpení v sobě samém, jsou v takových obdobích útvary nenávisti vytvářeny celými masami, což – jak jste již mohli vidět v historii – vede ke vzniku válek, které jsou přímým projevem nenávisti panující mezi lidmi. Je smutnou a otřesnou vizitkou lidstva, že v těžkých dobách, kdy by každý měl ještě více zvýšit své úsilí ke Světlu, se jemnohmotné okolí Země proměňuje v rejdiště temných útvarů, které lidi tomu otevřené podněcují k dalšímu a dalšímu zlu.

V takových chvílích jsou více než kdy jindy potřeba světlé myšlenky povolaných, které by dokázaly tuto temnotu rozehnat. Jenomže vy místo toho, abyste horlivě přinášeli světlo, ještě přiléváte do ohně rozpoutané nenávisti, a to tím stejným způsobem, který vám byl teď popsán. Ani vy nechcete spatřovat původce svého utrpení v sobě samých a namísto toho obracíte svou zlobu na jiné. Děláte tedy přesně to, co dělali povolaní za života Abd-ru-shina, a z historie už víte, co se dělo poté!

Naléhavě je proto k vám voláno: Budujte to dobré a světlé. A neváhejte použít svůj meč, když se někde dějí nepravosti. Ale především hledejte příčinu vlastního utrpení jedině u sebe samých. Jestliže toto dokážete, pak nastoupíte cestu pravé pokory, která vás dozajista dovede až k vytouženému ráji a na níž budete moci přispět k ozdravění této části stvoření, která již tak dlouho trpěla pod tlakem temna.