Děkuji za dnešní den,
že jsem směla potkat tolik lidí
a povzbudit je třeba úsměvem jen.

Děkuji, že jsem mohla prožít
několik svých omylů a zkusila je napravit,
vždyť jak jinak se tady na světě můžeme učit?

Děkuji, že jsem se mohla smát
a cítit se trošku jako slunce,
které posílá své paprsky
na trávu, tváře lidí,
hladí pejsky po kožíšku
i po lístečkách malou kytičku.

Děkuji, že jsem mohla i zaplakat potají,
tak jak to ženy a holky občas dělají,
aby ulevily na chvíli tomu, co je tíží.
Jako mraky, když spustí na zem trochu vláhy.

Děkuji, že opět večer k nám za okna přišel
a svým tmavým pláštěm všem připomněl,
že vše jednou končí, každá radost i tíha
se v nové ráno snad zítra zas promění.

Děkuji. Tomu, kdo nám toto štěstí dal.