Stejně jako nelze bez utrpění škody zanedbávat péči o pozemské tělo, nelze zanedbávat ani péči o duševní zdraví, neboť i onemocnění duše se – není-li zavčasu řešeno – může rozvinout v nesprávné sklony, které pak mohou zabránit vašemu správnému duchovnímu vývoji a v konečném důsledku i ve splnění vaší úlohy.

Pod pojmem onemocnění duše si ovšem nepředstavujte pouze různé formy depresí, úzkostí a podobných projevů, protože vaše duše má mnoho vrstev a zdravá potřebuje být na mnoha úrovních. Život vám však přináší řadu situací, při nichž vaše duše utrpí rány – podobně jako si v případě těla můžete například pořezat ruku, zlomit nohu atd. Mnohé tyto rány jste si zavili sami a jsou pouze zpětným působením vaší vlastní karmy a některé rány vám zasadilo vaše okolí, které se z vlastní vůle rozhodlo jednat zle.

Podobně jako tělesné zranění, i rána na duši potřebuje určitý čas ke svému zahojení, než nakonec zmizí. Pokud je však tento proces hojení něčím narušen – často nějakým vaším vnitřně nezpracovaným postojem –, pak se rána zahojit nemůže, takříkajíc zahnije a může vám způsobit velké problémy, které se odrazí až na samotném vývoji ducha.

Dejme tomu, že jste se například opakovaně zklamali v různých lidech a zažili jste různé podrazy. Je přirozené, že vás každá takováto situace bude bolet a že se mnohá taková zranění budou hojit delší dobu. A není se co divit, že na nějakou dobu nebude vaše duše cítit jásavý a lehký vzlet, na jaký byla možná zvyklá. Jestliže se však na základě tohoto prožívání rozhodnete, že už nikdy nebudete důvěřovat žádným lidem, abyste nemohli utrpět další rány, v konečném důsledku si tím sami zavřete dveře ke svobodnému vzestupu vzhůru. Předně se tím totiž zároveň odřežete od možnosti cítit lásku a podporu těch, kteří by vám ji dát mohli. Ačkoliv oni ji k vám možná vysílají, vy ji ve svém nitru necítíte, jelikož sklouzne po té vrstvě vaší duše, která se uzavřela působení ostatních lidí a která teď působí jako neproniknutelná hráz. Tím to ale nekončí, neboť hrozí, že postupem času upadnete do nebezpečné jednostrannosti. Jste lidé různých barev a druhů a máte se navzájem doplňovat, inspirovat a posouvat vpřed. Jestliže se uzavřete vůči působení ostatních lidí, ochudíte se o možnost čerpání z poznatků a silných stránek druhých a snadno pak zabřednete do jednostranného vidění světa a událostí, čímž se přestanete vyvíjet tak, jak je chtěno.

Nebo jiný příklad, který vám bude asi dobře znám. Jedním ze společných znaků všech diktatur světa je to, že nahlas nesmí být vyslovována určitá pravda. Kdo tak přesto učiní, toho čekají tvrdé tresty od ztráty zaměstnání přes uvěznění či fyzické tresty až po usmrcení. I ti, kdo jsou odvážní, si v takovém případě začnou rozmýšlet, kdy navzdory všem rizikům nebudou držet jazyk za zuby a otevřeně promluví a kdy naopak hrozící ztráta či utrpení nestojí za to, aby dali průchod tomu, co cítí. A i ti nejodvážnější, kteří jsou ochotni jít pro pravdu i na smrt, začnou své chování přehodnocovat, když bude namísto jim vyhrožováno jejich dětem, rodině apod. Dlouhé roky strávené v takovémto prostředí se zapíšou do duše a člověk se do větší nebo menší míry začne kontrolovat a sám sebe cenzurovat, ať chce nebo nechce. Z toho se časem vyvine sklon, který přikazuje mlčet, jít s davem, nehájit pravdu apod., což už velice ovlivňuje i ducha, jenž poté nebude konat tak, jak je po něm z hlediska zákonů stvoření chtěno.

Dalším častým problémem je nízké sebevědomí zapříčiněné mnoha různými vlastními i přejatými věcmi a následné odvozování své vlastní hodnoty od toho, co si myslí ostatní. Jestliže budete ve svém nitru závislí na tom, zda vás budou druzí chválit, nebo hanit, pak se nedokážete správně postavit do všech situací; neboť pokud budete v současné pozemské době jednat tak, jak je to chtěno ze Světla, můžete dozajista počítat s tím, že se stanete terčem zloby, nenávisti a nepřátelství ze strany temna.

A podobné to je například u rodičů, kteří mají – opět z mnoha různých příčin, například z nedostatku lásky od jiných lidí – velký strach o to, aby je jejich děti měly rády, a bojí se, že budou svými dětmi jednou odmítnuti. Podvědomě se proto snaží svým dětem zavděčit a neodváží se na ně být přísní, protože přísná část výchovy se dětem celkem očekávaně nebude zrovna líbit. Snad se takoví rodiče budou dětem dokonce podbízet, aby si jejich lásku „koupili“. Tím se ovšem proviňují, neboť svým dětem nepředávají to, co by bylo dětské duši a v něm sídlícím duchu přínosné a prospěšné.

Samozřejmě, že toto všechno jsou pouze příklady. Některé na vás mohou sedět více, některé méně a některé třeba vůbec. Ale princip z nich můžete poznat, i kdybyste ani jedním z konkrétních vyjmenovaných problémů netrpěli. Dozajista pak najdete nějaká svá místa, která potřebují vyspravit, abyste byli připraveni k boji.

Neberte tedy své duševní zdraví na lehkou váhu. Mnohdy se v něm skrývají kořeny nesprávných postojů a svazují vašeho ducha pouty, která vám brání ve splnění.