Brouzdám se spadanými listy,
nohama šlapu ve zlatě.
V duchu se toulám zamčenými místy,
dnes mnoho věcí vidím v novém kabátě.

Slovo Přátelství je zlatě psáno
do listů javorů a opadaných lip.
Jak často bývá lidmi pošlapáno…
Zdvihám ho k srdci, zase bude líp.

Stromy už barvu přiznaly.
I člověk úrodu sklízí…
Kéž bychom zavčas poznali
hodnotu věcí dřív, než zmizí
a pláštěm něhy překryje je čas…

Hluboko kdesi v každém z nás
svítí zrníčka dobra
jak vzácné drahokamy.
A to je láska,
co vždycky byla s námi,
aby byl život k unesení.

Laskavý úsměv, povzbuzení
vždy může člověk člověku dát.
Silou přátelství může se stát,
i když jsme vzdálení,
přece jsme si blízcí.

Kráčím s Dcerou padajícího listí
ruku v ruce, krok za krokem…
A jsem si jistá Životem,
že báječné lidi na cestu mi dá.

Snadné mi potom připadá
žití.
Chodníček lásky lemovaný
kvítím přátelství.