Jedna z nejhorších ran, které temno lidstvu zasadilo, je přesvědčení, že se lidé nemají napomínat a upozorňovat se na chyby, které kalí jejich duchovní šat. Tento názor je obhajován mnoha způsoby – nejčastěji z kontextu vytrženými citáty z Ježíšova učení nebo z Abd-ru-shinova díla. Tento způsob je nejzákeřnější, protože dotyčný člověk zdánlivě hovoří pravdu – koneckonců jsou to slova Syna Božího nebo Syna Člověka –, jenomže ve skutečnosti používá pravdivá slova jako důkaz nepravdivého tvrzení. Jedná se o věty typu: „Každý vidí na druhých právě ty chyby, které má v ještě větší míře on sám.“, „Ježíš nabádal k tomu, aby se učedníci navzájem snášeli.“ nebo „Nikdo není Pán, aby o druhém věděl úplně všechno, a proto ho ani nemůže soudit.“

To všechno je pravda, ale to ještě neznamená, že se lidé nemají navzájem napomínat, když si všimnou, že ten druhý v něčem jedná v rozporu se Zákonem. Cožpak jste nečetli četná Pánova slova o tom, že přísnost je nedílnou součástí pravé lásky? Že láska a spravedlnost jsou od sebe neodlučitelné? Tak jak to tedy je?

Základem všeho vašeho konání musí být láska! Láska, která chce pomoci bližnímu, případně se chce postavit na obranu tam, kde je křivena pravda. Pokud si všimnete něčího nesprávného jednání, máte povinnost jej na tuto skutečnost upozornit. Vždyť mu tím dáváte – umožňujete mu poznat jeho chybu a stoupat duchovně vzhůru.

Ptáte se, jak máte poznat, zda vás někdo napomíná právem, nebo na vás vidí pouze své vlastní chyby? Odpověď je jednoduchá: Musíte se řídit citem!

Jen cit totiž dokáže poznat pravou podstatu konání vašeho bližního. Často se dopouštíte té chyby, že jeho jednání posuzujete podle toho, jestli k vám daný člověk promlouvá mírně, nebo jestli například zakřičel, bouchl do stolu apod. To je ovšem špatně, protože takto posuzujete pouze formu, a ne obsah! I člověk, který mluví mírně, může ve skutečnosti jednat na základě vlastní ješitnosti a ega a může vás „napomínat“, protože mu ve skutečnosti vadíte, jelikož mu ukazujete, jaký je on sám. A naopak – i člověk, který na vás zvýší hlas, to s vámi může myslet dobře, jen už je zoufalý z toho, že si jeho slova nedokážete vzít k srdci. Vůbec nejedná na základě vlastní uraženosti ani proto, že by danou chybu měl ještě vyvinutější než vy. A toto všechno dokáže poznat pouze cit.

Na další námitku, a sice že „nikdo není Pán, aby mohl druhého soudit“, lze říci toto: Je rozdíl mezi tím, když někoho soudíte a když ho napomenete. Vzpomeňte na Jana Křtitele! Byl to lidský duch, a přesto napomínal! Dostalo se mu daru, díky němuž dokázal nahlédnout do nitra ostatních lidí, a nesmlouvavě jim říkal, co tam vidí. Činil tak v lásce, protože mu na lidech záleželo. Ale kolik z vás by ho dnes odsoudilo s tím, že musí být velmi zkažený člověk, když na lidech vidí tolik špatného a říká jim taková vážná „obvinění“?

I dnes jsou přitom na Zemi mnozí povolaní, kteří mají podobný dar jako on, a to v mnoha národech! Žel však existuje ještě větší množství těch, kteří se za takové pouze považují, ale kteří jsou ve skutečnosti otroky vlastního ega a slouží temnu. Rozlišit je opět můžete pomocí toho jediného – svého citu! –

V Pánově slově je na mnohých místech ukázáno, jak změkčilou se stala křesťanská církev a jak změkčilého si představuje Ježíše, Syna Božího. To proto, že tato církev provedla hrubý zásah do Ježíšova učení, oddělila z něj spravedlnost a ponechala pouze lásku. Jenže láska bez spravedlnosti není láskou, nýbrž změkčilostí.

To samé ovšem nyní dělají i čtenáři Poselství Grálu. Proč? Protože lidem se nelíbí, že jsou napomínání, nelíbí se jim přísnost, jelikož se nechtějí měnit, a tím navzdory všemu tomu, co prohlašují, jak se oblékají a že se pravidelně účastní slavností a pobožností, dávají jasně najevo, že podle Poselství Grálu žít nechtějí. Jinak by byli přece rádi za každé dobře myšlené upozornění na to, co mají změnit, ať už by bylo jakkoliv přísné a ať už by se jakkoliv „špatně poslouchalo“.

A právě ti, kteří se měnit nechtějí, bývají často nejhorlivějšími zastánci toho, že upozornit bližního na jeho chybu je špatné. Od nich žel tento názor přijala spousta dalších lidí, kteří se pak bojí promluvit, ačkoliv celé jejich nitro jasně křičí, že jejich bližní koná v rozporu se Zákonem.

Naučte se proto používat cit, ten skutečný hlas ducha! Potom zjistíte, že mnohé věci jsou jinak, než jste doposud mysleli.