Večer Tadeáš přivedl z tábora tři bratry z Bílého kláštera. Před kaplí na ně čekali oba sourozenci a Ješek. Petr venku obdržel novou sponu, a tak dovnitř už nevstupoval jako rytíř Hnědého kláštera. Dominik musel ještě zůstat venku.
Archív kategorií: Za branami
Za branami (5 – 10. část)
Spory ve vesnicích se protáhly skoro na celou dobu, co pobývali v Hnědém klášteře. Tadeáš urovnával, co mohl, a snažil se pomoct těm, kteří prokazatelně přišli zkrátka. A to nejen finančně, ale především se snažil v lidech obnovit důvěru. Netroufal si ale odhadnout, jak dobře pochodil, a rozpačití byli i ostatní bratři působící v jiných osadách.
Za branami (5 – 9. část)
Trojice jezdců postupovala za mírného mrholení proti ostrému větru. Stmívalo se, vlastně už byla téměř noc. Muži měli přes hlavu přehozenou kápi a chránili si poslední zbytky tělesného tepla.
Za branami (5 – 8. část)
Další dny ubíhaly jeden jako druhý. Každé ráno se všichni sešli v kapli a mistr k nim promlouval. Poté se přesunuli ven. Udělaly se krásné dny a některé stromy na nádvoří začaly kvést. Mistr dlouho stával nebo sedával na sluníčku nedaleko rozložitého buku a vyprávěl. Ostatní si posedali kolem něj, nebo jen tak postávali, když se jim země zdála ještě studená.
Za branami (5 – 7. část)
Řehoř musel druhý den brzy ráno odjet na něco dohlédnout a protože část bratrů se jako obvykle vydala za svou prací, působilo hlavní prostranství mezi budovami opuštěným dojmem.
Za branami (5 – 6. část)
Další putování se proměnilo v útrapy. Pršelo takřka neustále a ačkoliv Tadeáš s Janem loni vybrali cesty v dobrém stavu, s takovými přívaly vody bylo všude samé bláto. Koně se bořili a vozy čas od času zapadly tak, že je bylo nutné namáhavě vyprošťovat.
Za branami (5 – 5. část)
A měl pravdu. Karavana se opět dala do pohybu, tentokrát za mírného deštíku. Po třech dnech svízelnější cesty se navečer zastavili u jedné větší vesnice. Představený chtěl na jednu noc opustit svůj kočár, který byl sice pohodlný, ale na dlouhodobější sezení a přespávání přesto nevhodný.
Za branami (5 – 4. část)
Tadeáš se nepřítomně ochomýtal kolem koní. Už několikrát se zastavil u Hroma a poplácal ho po hřbetu. Pak se přistihl, že stojí opřen o svého čtyřnohého druha a bezmyšlenkovitě hledí do prázdna.
Za branami (5 – 3. část)
Zastavili na mýtině nedaleko Oranžového kláštera. Bylo slunné dopoledne a země voněla probouzejícím se jarem. Představený vystoupil z kočáru a kývl na jednoho z bratrů, který mu přivedl koně.
Za branami (5 – 2. část)
Vyjeli. Hradby byly opět jednou plné trubačů, kteří se loučili se svým mistrem a jeho průvodem. Hudbou jim přáli hodně štěstí a bezpečný návrat. Ještě dlouho se lesem ozýval hlas jejich trub, než umlkl v dáli.