Rozsvítit lampičky v tmách
postavit tak temnu hráz.

Netrápit se svojí vinou, vždyť stíny jistě pominou,
když ke Světlu otočíme tvář, rozlije se námi Jeho zář…
Země zlem zatížená, Dobrem povznášená
dál letí vesmírem, vstříc svému osudu…
Ne nejsme sami.
Je majestátní vnímat, jak krouží a sféry nad ní zní.
Je mrazivé vidět černé hlubiny pod ní.
A slzy dojetí a rozechvění se lesknou v očích,
když se na zemi rozsvěcují lampičky.
Kéž je jich dost!