Zasedání pokračovalo i druhým dnem. Ten první zakončil mistr k večeru, když všechny zúčastněné vybídl, aby si přes noc připravili stanovisko, které měl pak každý klášter přednést.

Ráno a dopoledne tak vyplnili sdělováním názorů. Příroda jim k tomu tentokrát připravila nádhernou kulisu. Za okny svítilo jasné slunce a obloha byla téměř bez mráčku. Odevšad se ozýval zpěv ptáků a všechno působilo oproti včerejšku mnohem veselejším dojmem. Sošky opět zmizely do přihrádek a i vyloučený bratr se mohl mezi ostatní navrátit.

Jako první byl mistrem vyzván Jeroným, aby ostatní seznámil s postojem Černého kláštera. Představený mluvil podmanivým hlasem o tom, jak je potřeba králi pomoci a všude jít příkladem. Koneckonců to je přece úděl řádu, jít všem ostatním ve všem příkladem. Bratři by dokonce měli vyrazit do boje v pláštích řádu, aby nikdo nebyl na pochybách, kdo na králově straně stojí. A jelikož na tom řád nyní není vůbec špatně, mohl by poskytnout i něco nad rámec svých povinností, například pokrýt náklady na zřízeních polních ošetřoven a převazišť.

Poté pokračoval představený Hnědého kláštera. Vilém sice nebyl pro tak rozmáchlá gesta, ale určitě souhlasil s okamžitou pomocí králi. Je potřeba vyslat co nejvíce bojovníků. To bude mít i své výhody – čím početnější vojsko, tím větší šance, že rytíři řádu a obyvatelé vesnic náležících ke klášterům nepřijdou k úrazu. Představený dokonce navrhl, byť už ne tak přesvědčivě, že by byl ochoten sám vytáhnout a podílet se na velení některých oddílů. Vždyť proč by naši lidé měli poslouchat někoho cizího, když jim může velet někdo z jejich řad.

Představený Šedého kláštera byl mnohem opatrnější: „Abych pravdu řekl, nelíbí se mi to. Nevidím sice jinou možnost, než abychom králi vyhověli, ale jen nerad budu někoho do války nutit. Určitě bychom měli dát příležitost dobrovolníkům. Až pokud jich nebude dostatek, budeme muset muže nějak vybrat.“

Slova za Okrový klášter se také ujal představený. Trochu zmateně vyložil, jaké nevýhody by válka pro řád znamenala a sám by byl nejraději, kdyby se bratři nemuseli zapojovat vůbec. Nicméně vzhledem k tomu, že to vypadá, jako by většina v této místnosti s podporou krále souhlasila, navrhoval by, aby se rytíři alespoň dostali na nějaká místa v polním štábu a snažili se průběh bojů ovlivnit i jinak než silou.

Během svého proslovu se představený nejistě ohlížel na svého pobočníka po pravé straně, jako by si žádal souhlas s tím, co říká. Pokaždé, když tento muž kývl souhlasně hlavou, se představenému ulevilo a trochu se mu rozvázal jazyk.

Ze strany Fialového kláštera zazněl názor, který volal po domluvě s králem. Když nás vladař informoval s předstihem, je na naší straně, a proto by nás mohl podpořit ve snaze ušetřit co nejvíce životů. Řád by se měl pokusit dostát svým povinnostem, ale s co nejmenšími ztrátami. Zlato bude nutné vyplatit přesně, ale přece nemusíme posílat například naše nejlepší koně či vozy a také můžeme naverbovat o něco méně mužů. Vždyť královi lidé nevědí, kolik mužů žije na našich pozemcích, a tak nemusíme poslat přesně každého osmého. Kdo se na to má přece dívat, jak mladého hocha odtrhávají od rodiny, kterou možná už nikdy nespatří.

Jako první zcela proti jakémukoliv tažení byl představený z Červeného kláštera. Na svou obhajobu uváděl, že válka je vždy válkou, a jelikož se nijak netýká ani řádu ani země, v níž žijeme, neměli bychom se do ní zapojovat. „Jen se oslabíme, a to pro nic,“ zakončil.

Arnošt, mající na prsou modrý znak představeného, obšírně vyjmenoval důvody, které hovoří pro tu i pro tu možnost. Vyjádřená podpora králi by rozhodně mohla posílit zájmy řádu v zemi a krom toho bychom se vyvarovali následků neuposlechnutí výzvy. I z lidumilného postoje by však šlo vytěžit mnohé.

Když Arnošt domluvil, Tadeáš si pomyslil, že z jeho řeči vlastně nepochopil, na kterou stranu se Modrý klášter kloní.

Dalším zástupcem, který se do boje nehnal, byl představený Oranžového kláštera. Pronesl jen velmi krátký projev, v němž částečně zopakoval již řečené.

Představený Blažej působil na konci tyrkysového paprsku drobnějším dojmem než obvykle. Začal tím, že se podrobí rozhodnutí ostatních, ale že kdyby měl sám vybírat, také by se pokusil využít královy přízně a snažil se o snížení vyměřených částek, zásob a mužů.

Představený Žlutého kláštera nejprve zmínil, že kdyby měl řád jednat zcela správně, nemohl by do cizího boje vytáhnout. Natož pak k tomu ještě někoho nutit. Nicméně situace se má tak, že neuposlechnutí nařízení by se obrátilo proti řádu. Královi lidé mají na své straně pozemské právo, podle kterého jsme všichni panovníkovými poddanými a jsme mu zavázáni povinnostmi. Kdybychom mu nevyhověli, cítili by se v právu vymáhat peníze a odvádět lidi i násilím. Řád by se musel bránit a to by znamenalo takovou vlastní malou válku. A ničeho bychom nedosáhli. Proto je záhodno králi pomoc poskytnout.

Ze zelené strany zazněl souhlas se Žlutým klášterem. „Mohl bych něco říct, ale opakoval bych jen tato slova,“ řekl představený Radim.

Mistr všem poděkoval a vznesl další otázky. Zajímalo ho například to, jak by představení vybírali bratry nebo muže z vesnic, kteří mají jít do války.

Tento dotaz očividně všechny zaskočil nepřipravené, takže se opět rozhovořilo několik lidí najednou, aniž by jejich názory byly nějak zvláště ucelené.

„Ještě ty jsi nám neřekl svůj názor,“ přehlušil ostatní Jeroným a s úsměvem, v němž se zračil zdvořilý zájem, se zadíval mistrovi do očí. Všichni najednou zmlkli a také se otočili ke konci bílého paprsku.

„Včas se ho dozvíte,“ odpověděl mistr jen.

A tak debata pokračovala až do večera. To už bylo téměř jisté, že se řád do války skutečně zapojí, a to podle všech nařízení. Zbývala už jen otázka, jak zajistit hladký průběh příprav.

„Pane, proč vlastně pořádáš toto zasedání? Vždyť musí být všem jasné, že rozhodneš podle svého. Nemyslím si, že by tě návrhy ostatních představených ovlivnily,“ zeptal se Tadeáš, když se síň vyprázdnila a zůstala v ní jen trojice z Bílého kláštera.

Ješek se usmál, ale nic neřekl. Mistr pohlédl na Tadeáše a řekl mu: „Ale ano, ovlivnily, i když možná jinak, než si myslíš. Jak by sis to však představoval ty? Kdybych všem hned na začátku oznámil své rozhodnutí, nesnažili by se přece sami hledat východisko. Prostě by věděli, že kdykoliv je potřeba něco vyřešit, jsem tu já. Jenže jak by se pak naučili samostatnosti? A navíc, já tu nebudu věčně, někdo po mně převezme úřad. V té době bude muset být zcela soběstačný.“

„Nedovedu si představit, že by byl někdo tak moudrý jako ty,“ řekl po krátkém zamyšlení Tadeáš. Mistr se trochu zasmál.

„Tadeáši, přece nečekáš, že budu tak bláhový, abych si myslel, že jsem nejmoudřejší ze všech?“

Rytíř si ale pomyslel, že ho stejně nenapadá nikdo, kdo by se mohl mistrovi byť jen vyrovnat. Snad se tedy ještě někdo v budoucnu objeví.

„Nemysli si, že to všichni vidí jako ty,“ dodal při odchodu z místnosti Ješek. „Nic bych nedal za to, že dost z nich se cítí být důležitou součástí rozhodování.“

„Tak aspoň k hledání řešení přistoupí opravdu zodpovědně,“ řekl mu Tadeáš, ale Ješek se jen pousmál a odešel.

Pokračování za týden.

Tištěnou verzi románu „Za branami“ si můžete objednat v našem elektronickém obchodě.