Byla mi ukázána Saň, která sídlí v některých z nás. Je temná, s rudýma očima, ale ty má pořád zavřené a tak není vidět, není postřehnutelná. Hmota, ze které se skládá, je šedočerný, nenápadný „opar“ a vypadá neškodně. Jsou to usazeniny uvnitř nás, je to Strach, Zlost, Faleš, Přetvářka, Pokrytectví, Lenost… a ještě dlouho bych mohla jmenovat vše nepěkné, čím Saň je.
Opar, který má tvar Saně, vypadá lehoučce, nadýchaně, jako něco, co „odfoukne“ lehký vánek. Ale jen do chvíle, než Saň otevře oči, pak i ta nejjemnější částečka prachu se rozhoří, prožhaví a zesílí do takových rozměrů, že je spalující a neničí jen nitro lidí, ve kterých se Saň probudila, ale ničí a spaluje vše i v jejich okolí.
Nastala doba, kdy Saň ve vyšší míře o sobě dává vědět.
V některých z nás stoupá vzhůru k Citu poznání a zároveň touha po odstranění těchto „usazenin“ z našeho nitra. Je to také doba, kdy se dá Sani jednou provždy „utnout hlava“.
Poznání a následné odstraňování „usazenin“ a Žití Slova z Poselství Grálu ve Světle Pravdy, je velkým těžkým Mečem, který „hlavu“ této Sani dokáže „setnout“.
Všem, kteří se pustí do boje, přeji Sílu vytrvat a Saň zdolat.