Měla jsem sen.

A v něm jsem viděla, jak mám ve svých dnech před sebou naskládané kameny, které na mě čekají. Čekají, jak se k nim postavím.

Přistupuji k nim a naplno je prožívám, bez bázně se do těch na pohled tvrdých, nepříjemných situací ponořuji a hle! Cítím jemnost, živé proudy! Vnímám, že tyto kameny mohou chutnat jako voňavý chléb, až sladce!

A naopak, měkká sousta na pohled krásných plodů tvrdnou a žádnou výživu nepřinášejí, přistupuji-li k nim ledabyle a s povrchností.

Ještě něco dalšího, zcela zásadního to bylo, co oživovalo i nejtvrdší kameny a proměňovalo je v sladkou manu…