Teče zde říčka nevelká,
A dávných časů pravidelný běh,
Vrstevnatým kamenem promlouvá,
Vryl se do něj nejeden věk.

Na vrcholu strmých kopců
Probíhal kdysi boj krutý,
Země sténala pod okovy
Valící se zlé temnoty.

Celý svět chtěla zachvátit
A ducha lidí si zotročit,
Aby sloužili jen jí
A nesnímali řetězy

Rozumu, jenž vládu zaujal,
A duchy pokušením
Do náruče zisku, požitků… lákal.
Žel, zahynula mnohá pokolení.

Ale čas nastal a duch povstal,
A pomoc Světla přijímaje,
Žít podle Zákonů si přál,
A radost na zemi veliká je!

Skončen je spravedlivý Soud –
Ať dny a měsíce projdou,
Ale s každým dnem je kolem světleji
A hlas svědomí zní silněji –

Spící duch je probouzen.
Plesaje, pochopíme pojednou –
Stvořitel odkryl svou jasnou tvář,
Aby do našeho ducha pronikla Jeho Zář!
Dokonáno jest!

Preklad Lenka Szopová