[hidepost=0]Ach, lidé, jak těžce jsme se provinili,
Do jaké strašlivé temnoty zabředli,
Svého ducha směřujíce ne do Výšin –
A ze Světla na zemi je stín.

Svatá hora slouží k uctívání
Ne Boha, ale symbolů té hory,
A lze pociťovat vzpírání se
Světlým proudům Lásky.

Kolokoly tak naléhavě zněly –
Zvukem nadpozemské krásy,
Bytosti, volajíce, na rozloučenou zapěly
A se zármutkem se na nás dívaly z Výšin –
Nebude v těch Zvonech Čistoty již.

A obraz houpajících se kolokolů
Před zrakem se náhle objevil,
Ale nebylo slyšet zvučení tónů,
Jen bezhlučné kolébání kolokolů
bezduché kolébání ko–lo–ko–lů.

Srdcem jsem zaslechla rozlučkovou píseň,
Ale zvuk ten letěl z Výše,
Opustili bytostní svá místa –
Tam života není, není tam Čistota.
Hora osiřela, vše pohltila tma.
Ach, lidé, a v tom jsme vinni,
my jsme vinni.

Preklad: Lenka Szopová[/content_control]