Natalja Vostroknutova

Píšu verše v tramvaji ranní:
Žádná překážka psát není.
A i v hukotu davu na pozadí
Můžeme nacházet a ne ztratit.

Tu slunce svítí, tu zas nebe hrozí,
však dál mě nese, tramvaj pozemská.
Byla jsem tam, kde nebyl každý,
A jakýsi děj se ve mně udál..

Ne, nejsem pyšná, jen tiše sbírám
Zrnka zkušeností, abych zrála.
Miluji. Žiji. Někdy trpím.
Zkušenost srdce nedá se vzít.

Tak chce se doufat v to lepší,
Na srdci je mi nyní jasněji.
Přijela jsem. V tramvaji se cestující
na mě usmál. A dveře se otevřely.

Ljudmila Bondareva

A tam, za dveřmi, nová stránka:
Úsměvy, setkání, nové výhledy…
kdyby se dveře přede mnou otevřely ven,
vyběhla bych, milí, s pozdravem!

Lenka Kunetková

I v zemi vzdálené či blízké
oči mé hladí krajinu zdejší
a představuji si, jaké to je
v krajinách jiných lidí…

Co nosí lidé v krajinách svých srdci?
Někdy je bolest v bouřkách asi svírá,
jindy vlahý vánek vlasy, co lístky větví, nadnáší…
Můj bližní, co prožíváš, kde všude jen jsi?

Jsem s tebou.