Ježíš a po něm Syn Člověka vám byli Cestou. Přišli ze Světla a svým životem na zemi pro vás prozářili cestu z bludišť vašeho houští zpátky ke Světlu. Tím vám umožnili vrátit se domů. Bez nich byste byli ztraceni. Ale nezbavili vás námahy a nesnází na vaší cestě! Vaše putování světy se změnilo v boj o holou záchranu. Putování, které mohlo být naplněné radostí, vždyť přece smíte spět vzhůru, růst a přemáháním překážek sílit. Navzájem si v tom pomáhat. Tak proč naříkáte a bědujete, ukazujete na druhé, že to oni jsou příčinou trápení? Jak hloupý a omezený jsi, člověče, který takto jednáš!

Každá cesta začíná ve vašem srdci. V něm se rozhoří a plamínek touhy sílí, mohutní, tak, jak vy toužíte. Po Bohu, v němž pramení všechna Pravda a Láska. Tato jediná a nejvyšší touha vás spojuje se životadárnou silou a vede přes všechna úskalí. Úskalí, která jste si sami nakladli, sami sobě i druhým. Bláhoví! Bůh vám ale na této cestě nedá zahynout, pokud ve chvílích úzkosti k Němu utíkáte a v důvěře a s pokorou hledáte odpovědi. Takovým pošle útěchu a posilu, ukáže směr a jejich cesta se opět stane schůdnou.

Když směle půjdete po své cestě, s odvahou se budete učit hledět do tváře svých pochybení a sklonů, půjde se vám lehčeji a lehčeji. Zjistíte, že snadnější je chyby napravovat, než se jich bát. A čím víc stínů v sobě projasníte, čím víc těžkých situací s láskou v srdci zvládnete, tím víc světla a krásy bude vámi proudit, tím větší pomocí budete i pro druhé. Chápete? I vy jste cestou, ne snad Boží cestou, ale jejím malým odleskem. Pokud je vaše cesta opravdově prožitá a i po mnoha pádech stále usilující vzhůru, stává se cestou i pro druhé. Tím, co jste zvládli, napomáháte ostatním, podáváte jim pomyslně ruce v úzkých místech jejich cesty, vléváte si navzájem naději do žil. A to je vaše úloha! Jít svou cestou k Bohu a být tak i cestou pro své bližní. Být cestou, jež zazáří poutníkovi, kterému dochází síly, který neví kudy kam. Být cestou, na které září Jeho Světlo.

Amen.