Do lékárny chodí tolik lidí! Cink, cinkne zvoneček, otevřou se dveře a nová tvář se objeví přede mnou.

Ty a já. Pod Božím nebem.
Jsme spojení, se všemi lidmi, v Jeho zákoně, který nás pevně drží.
Je bláhové se vydělovat, proti sobě stát.
„Musíme tu dožít,“ řekla dnes v lékárně jedna stará paní, „nějak to musíme zvládnout.“
Ano, v dlani Zákona, který nám vládne, máme vše přichystané. Podle naší setby, tlakem Světla urychlené, uzrály nám plody. Pojďme si pomoci s naší sklizní. Pomoci si navzájem, ty a já, když vidíme, že on námahou klesá k zemi. Co je přirozenějšího, než se povzbudit, podpořit, pomocnou rukou si podat? Usmát se. Je to, jako když paprsek slunce vykoukne z těžkých mraků. Najednou cítíš smysl všeho.

Tak blízko tě cítím, můj bližní!