Žluťásci

Do lékárny chodí tolik lidí! Cink, cinkne zvoneček, otevřou se dveře a nová tvář se objeví přede mnou. Často není nová, velkou část příchozích tvoří „staří známí“, lidé, kteří žijí v přilehlých ulicích a lékárnu navštěvují pravidelně. Jsou to lidé všech věkových skupin, ženy, muži, s dětmi i bez, lidé starší, veselí, zasmušilí, přívětiví i nabroušení, bolaví i radostně povídaví

Byla to prchavá krátká chvilka, otevřely se dveře a do lékárny vklouzlo malé švitořící hejno dětí v žlutých reflexních vestách. Jak jedno kachňátko za druhým vpluly děti za svou paní učitelkou do lékárny a zaplnily celý její prostor. Všechna pozornost návštěvníků i pracovníků lékárny se rázem přenesla na ně. Lidé se začali mile usmívat a prohlížet si tu drobotinu. Paní učitelka vysvětlila u okénka volného prodeje, že si s dětmi přišly koupit nějaký dobrý čaj, aby nebyly nemocné v tomto sychravém počasí. Dostaly nejen čaj, ale i cucavé bonbóny s vitamínem D a než jsme se nadáli, zůstala v lékárně jen vzdálená ozvěna zvonivých hlásků a usměvavé odlesky v tvářích přítomných.

Zacinkal zvoneček a zasvítilo sluníčko…