Vstaňte z prachu a pohlédněte vzhůru vy, kteří máte duchovní šat čistý a kteří jste naplnění pravou touhou po Světle. Není vás hodno, abyste klečeli ve špíně – tam, kde vás chtějí vidět temní duchové a také váš přebujelý rozum, jenž se nechce vzdát nadvlády. Zbytečně mnoho času prodléváte v sebepochybování, sebezpytování a malomyslné skleslosti ze sebe sama, a tak si stěžujete vzestup a svobodný rozmach svého ducha, jenž – jsa poután bičujícím rozumem – na sobě nese nedůstojnou zátěž, s níž nemůže plně působit tak, jak má.

Je mnoho důvodů, proč právě ti z vás, na nichž je z Výšin pohlíženo s radostí, se považujete za nečisté, myslíte si o sobě, že jste nehodni lásky Boží, a v zoufalosti nad sebou lámete hůl, protože stále nejste spokojeni s výsledky svého úsilí o život podle Slova. Trápíte se ovšem zbytečně a tímto trápením se okrádáte o radost – tedy o obrovský poklad, jenž dává vašemu duchu křídla a osvobozuje ho. Tedy přesně to, co temno nechce vidět, a tak dělá vše pro to, abyste radost necítili.

Velmi častou příčinou toho, proč se vám vzestup nedaří tak, jak by mohl a měl, jsou vaše falešné představy o tom, jak má vlastně život podle Slova vypadat. Na základě vlastních názorů i názorů ostatních lidí jste si před očima mnohdy vybudovali vzdušný zámek, jenž sice možná vypadá pěkně na pohled, nicméně je pouhým nikdy neuskutečnitelným přeludem. Ve snaze o zušlechtění svého chování, zvyků, zájmů, odívání atd., která je samozřejmě nutná a chvályhodná, se snažíte vměstnat do forem, které považujete za správné, ale které vůbec nejsou přirozené.

Samozřejmě, že nemáte mluvit hrubě, vztekat se, nosit odhalující či nehezké oblečení, podporovat mamon a jiné lidské činnosti, které mají zajít společně s temnem, nicméně vaše představa o ušlechtilém vystupování často vypadá tak, že byste se nejraději viděli, jak s naškrobeným límečkem zapnutým až ke krku sedíte na ručně vyšívaném polštářku, se zdviženým malíčkem decentně upíjíte bylinkový čaj a u toho za tichého znění vážné hudby hovoříte či přemýšlíte o obrazech z praduchovna. A to všichni bez rozdílu!

Možná se nad takovouto představou budete smát, možná vám bude dokonce připadat lákavá a hodná dosažení, ale pokud si takovéto formy doopravdy vysníte a poté se je snažíte uskutečnit, aniž by se s nimi souhlasně a živě zachvívalo vaše nitro, pak znásilňujete a spoutáváte svého ducha, což pro vás nemůže mít jiné, než neblahé následky.

Cokoliv, co se snažíte udělat navenek a co nevychází z touhy vašeho ducha o vyjádření ve všech úrovních až do pozemského, nemá vůbec žádnou hodnotu, protože jde pouze o formy, které nemohou být oživeny silou ducha a které se tedy velmi brzo rozplynou, aniž by dokázaly nějak zapůsobit či přispět k prosvětlení vašeho okolí. To ovšem na druhou stranu neznamená, že byste neměli pracovat na zušlechtění svého vystupování, protože i když se budete muset zkraje například do zdravějších a harmoničtějších pohybů a držení svého těla nutit, nepůjde o prázdné formy, jelikož vaše nitro je v takovém případě naplněno touhou po zdokonalení zevnějšku a vše, co učiníte v tomto smyslu, má velkou cenu.

Je to zdánlivý protiklad. Na jednu stranu je vám říkáno, že se nemáte nutit do forem, které vám nejsou vlastní, a na druhé straně se máte snažit o to, abyste si osvojili to, co vám ještě vlastní není. Ale není to přece tak těžké k pochopení. Rozdíl spočívá v tom, na jaké formy má být zaměřeno vaše snažení. Čistý a jasný duch bude přirozeně usilovat pouze o krásné, harmonické a ušlechtilé formy, ale nesmíte zapomínat na to, že jste lidé různých druhů, různého založení a různé zralosti a že u každého z vás vypadá ušlechtilost forem jinak! Podívejte se na zvířata. Každé z nich se přeci pohybuje úplně jiným způsobem, který odpovídá jeho druhu. Jinak chodí kočkovité šelmy, jinak sloni a jinak třeba veverky. Samozřejmě, vy jste všichni lidé a nemáte tak rozdílná těla jako zvířata, to ovšem neznamená, že na všechny z vás lze použít jednotnou šablonu.

Týká se to přitom úplně všeho. Pohybů těla, zájmů, odívání, poslechu hudby… Jen se přiznejte – kolik z vás ve snaze o naplnění duchovní cesty zavrhlo například mnohé písničky či zpěváky, které jste si oblíbili v dětství nebo mládí, a zakázalo si takovouto „neušlechtilou“ hudbu poslouchat? Pochopitelně je jenom dobře, pokud jste odložili hudbu, která stěží může být nazývána hudbou, nebo písničky, jejichž texty jsou výsměchem Bohu a jeho zákonům. Jenže takové písničky přece přestanete poslouchat přirozeně, jelikož se vám společně s vaší proměnou přestanou líbit. Vy jste si však zakázali i mnohé další, ty zdánlivě „obyčejné“, které přece nejsou nijak závadné a po nichž navíc vaše nitro stále touží! Vaše duše potom strádá, protože touží po osvěžení, ale vy mu jej nedopřejete a ještě se za tyto touhy trestáte a hubujete si, že teď byste přece měli toužit poslouchat pouze Vivaldiho či Beethovena – a s přivřením očí možná ještě nějakou kytaru či klavír, ale dozajista to pak musí být kompenzováno velice ušlechtilým textem o Bohu nebo alespoň o přírodě.

Vidíte, jak směšně jednáte a jak směšné jsou vaše myšlenkové formy? Více než k smíchu to však působí děsuplně pro ty, kdo vidí, jaké škody si tímto znásilňováním sebe sama způsobujete, protože nejen že svého ducha zastavujete ve vývoji, ale mnohdy také riskujete, že promrháte síly potřebné k rozmachu právě teď, když jde o bytí a nebytí každého z vás!

Není výjimkou, že mnozí z vás nyní bojují s depresemi, úzkostmi, trudnými a sebemrskačskými myšlenkami, jimiž se často bičujete až do krve… A to vše kvůli tomu, že nedáváte svému duchu svobodu k projevu a násilím ho nutíte do něčeho, co mu není vlastní a co mu vlastní především ani být nemusí. Těžce tak na svém duchu hřešíte a riskujete, že přijdete o vše – tedy o své bytí. A to všechno jenom pro to, že jste si o tom správném životě udělali představy, které vůbec neodpovídají skutečnosti.

Anebo vám tyto představy vnutili jiní lidé. Je mnoho těch, kteří mají „zcela jasno“ o tom, jak má ušlechtilý čtenář Poselství Grálu správně vypadat a působit, a tuto svou představu nejrůznějšími způsoby vnucují svému okolí. Nemyslete si, že se jedná jen o ty, kteří tak činí otevřeně. Mnohem častější je, že takoví lidé sami sebe stylizují do své představy ideálu – například formou oděvu či jinak – a potom naplněni obrovskou duchovní pýchou blahosklonně shlížejí na své okolí, a když spatří někoho, kdo jejich ideálu nedosahuje nebo je příliš obyčejný, cítí se povzneseně a duchovně mnohem výše než daný člověk, kterým jste dejme tomu vy. V takovém okamžiku vás skutečně obklopí spousta myšlenkových útvarů, které v sobě nesou jasné poselství – jste duchovně méněcenní a měli byste obdivovat toho, kdo vám ukazuje, jak to má správně vypadat.

Chce to již určitou zralost a sílu, tomuto odolat. Zejména pokud přijdete do nějaké skupiny, kde takovýto člověk není jen jeden, ale ba naopak jich tam může být i převážná většina a patří mezi ně také vedoucí představitelé dané skupiny. Přišel-li někdo do styku s Poselstvím Grálu teprve nedávno a nemá-li v sobě již plamenně zapsáno určité poznání, pak je pro něj téměř nemožné odolat všem zhoubným vlivům takovéto skupiny.

Odtud pramení tolik nesprávných představ, které máte nejen o životě podle Slova, ale také třeba o čistotě jednání a myšlení. Protože podobným způsobem jste si navykli pohlížet také na čistotu jednání, myšlení a mluvení, a nyní se z mnohých důvodů považujete za nečisté, ačkoliv takoví nejste.

Anebo považujete sami sebe za někoho, kdo vůbec neumí přijímat duchem, nevidí před sebou žádné obrazy, neslyší své duchovní vedení či bytostné atd. Čtete si například v zavátých dobách a zoufáte si, že vůbec neumíte to, co lidé, o nichž je tam vyprávěno – tedy zaslechnout hlas svého vedení, otevřít se mu a poté podle toho i jednat. Jenomže vy to mnohdy i umíte, jen si to neuvědomujete, protože jste si o tom vytvořili nesprávné představy. Myslíte si totiž, že byste přitom měli cítit něco speciálního, plně si všechno uvědomovat i ve svém denním vědomí a nejlépe před sebou vidět obrazy z Výšin, jako by byly namalované na plátně.

Ale tak to nefunguje; nebo lépe řečeno – takto plně vědomě smíte prožít jen zlomek ze všeho toho, čím na Zemi procházíte. Zbylá část vašeho prožívání – ačkoliv se na něm váš duch aktivně podílí – se nedostane až do vašeho denního vědomí, a nemůžete ji tedy prozkoumat v myšlenkách nebo o ní vědět rozumem. V pozemském těle to ani jinak není možné. Nikdo v tom přitom nebyl výjimkou – ani například Ježíšovi apoštolové. I oni kráčeli životem v pozemském těle a prožívali vše podobně jako vy. Kdyby někdo nyní psal duchovní knihu o vašem životě, také by mnohdy mohl napsat, že jste se v pokorné prosbě a modlitbě otevřeli proudění shůry, jásavě zachytili to, co vám bylo sděleno, a hned druhý den jste se to vydali splnit. Vy byste na to však udiveně hleděli, protože ve svém denním vědomí jste nic z toho nepozorovali, a danou věc jste šli udělat, protože jste na ni „prostě měli náladu“.

Neklesejte proto na mysli a nečiňte si to všechno zbytečně příliš složité! Nebojte se pustit mnohé formy, které vznikly jen z vašich nesprávných představ. Jejich násilným prováděním ničeho hodnotného nedosáhnete a váš duch z nich bude jen ubitý a nebude mít sílu potřebnou k rozmachu. Máte se snažit osvobodit svého ducha, nikoliv jej spoutat. Pomoc Boží je vám nablízku, stačí se jí otevřít. A toho mnohdy docílíte právě tím, že zahodíte své vlastní představy a začnete žít mnohem prostěji.