Ptám se, proč jen, proč?

Pálivou vinu a nesouhlas
pálíme na druhé zas a zas?
Co druhý prožívá? Tíží nás naše vina,
a tak snazší je křičet: To tys způsobil!
Já jistě na správné straně stojím
a vy druzí, jste slepí a ubozí!

Pálí to v nitru, pálí?

Jak v zápalné láhvi
a tu odvrhnout je třeba,
dřív než bolest se vstřebá
do nitra mého obolavěného.
Pravda jsou kapky hořké,
pliveme je svorně: já ne!

To on! Žaluje bratr na bratra
a už hoří po zemích velká vatra.
Je vůbec možné celou pravdu znát,
když nevíme, co žije v samotných nás?
Máme poznání, jsme lidé dobří,
všechno způsobili oni, zlobři!

Kdy nastane zlom? Všichni jsme v tom
ponoření až po uši, k druhým slepí a hluší.

Dá se zavolat, buďme tiše?
Je to protimluv, je to klišé?
Poctivá k sobě upřímnost
umí spustit do srdce most,
tam zapláčeme, jaká to kaše,
kterou jsme druhým uvařili!

Pane, odpusť nám naše viny,
tak jako i my odpouštíme svým viníkům.