Kdy už konečně pochopíte, že pro to, jací jste lidé a zda žijete Slovo, je rozhodující váš vnitřní život a vaše chtění? Čistotou svého chtění určujete, zda vámi budou moci proudit světlé proudy, či naopak proudy zakalené a temné. Pokud tedy bude vaše chtění temné, nikdy nevytvoříte nic, co by se mohlo zachvívat ve vůli Boží, i kdybyste nakrásně používali vznešená slova plná pravd nebo snad dokázali nazpaměť odrecitovat celé Poselství Grálu.
Při pohledu do řad těch, kteří se hlásí k poselství přinesenému Synem Člověka, musí každého jasně cítícího pojmout hrůza. Jemnohmotné dění nelze oklamat rozumovou přetvářkou a namlouváním si všelijakých lží – ono totiž skutečně probíhá a formuje se v něm pravá podstata vašeho konání. Místo toho, aby vám bylo toto dění popsáno, bude lepší, když se podíváte na některý z dlouholetých válečných konfliktů, který hrubohmotně probíhá na vaší Zemi. Uvidíte v něm dvě nebo i více znepřátelených stran, které se navzájem nenávidí, donekonečna po sobě střílí ničivými zbraněmi, jakákoliv domluva mezi nimi není možná a nelze už poznat, jestli je vůbec některá ze stran v právu, protože ve skutečnosti v právu není ani jedna. Výsledkem je zmar, zbídačená země a nemožnost vybudovat cokoliv trvalého.
A stejně, úplně stejně jednáte i vy – jen s tím rozdílem, že boje mezi vámi neprobíhají hrubohmotnými zbraněmi, nýbrž těmi jemnohmotnými. Jinak je to ovšem navlas totožné. Také jste se rozdělili na nesmiřitelné tábory a také po sobě střílíte nejrůznějšími zbraněmi, přičemž cíl je jediný – bořit, ničit, pálit. Lásku zde nenajdete. Byť obě strany dokážou obhajovat své činy spoustou slov o přísné lásce, skutečnost je taková, že se zde setkáte jedině se zlobou a nenávistí. Neboť s pravou snahou pomoci bližnímu, byť třeba i přísně a tvrdě, činy těchto věčných válečníků nemají nic společného. Jádrem jejich konání je pouze sobectví a sebeláska a z ní vyplývající snaha prosadit svou vůli a svůj názor stůj co stůj. Jako zbojníci se tito lidé vrhnou na zamýšlenou oběť, jejíž názory či postoje jim nevyhovují, a ubijí ji „přesvědčivými“ argumenty, citáty z Poselství Grálu… čímkoliv se jim zamane.
Takové jednání není v ničem ospravedlnitelné, ani kdyby tito zbojníci měli náhodou v některém ze svých názorů pravdu! Ani kdybyste dospěli ke správnému názoru ohledně nějaké problematiky, kterou se zabýváte, nemáte nejmenší právo chovat se k ostatními lidem zle. Zlým konáním nikdy nikomu nepomůžete nalézt pravou cestu ke Světlu, pravdě tím uškodíte a budete jednat v rozporu s Boží vůlí. A pokud se u toho budete na Boha přímo či nepřímo odvolávat, zatížíte se o to horší vinou, kterou neodpykáte vůbec snadno!
Marně budete uvádět pravdivé myšlenky – ať už půjde o vaše vlastní formulace, či o doslovné citáty z Poselství Grálu –, když svým životem budete svědčit o opaku toho, co je podstatou Slova. Tím jenom dokazujete, že jste ze Slova nepochopili vůbec nic a nemáte tedy nejmenší právo o něm vůbec hovořit či se na něj jakkoliv odvolávat.
Ještě groteskněji, nebo spíše ještě hrůzostrašněji, působí, když ve svém fanatismu navíc šíříte i bludné názory vzniklé z vašeho pomýleného pochopení pravdy. Jsou mezi vámi mnozí, kteří celý svůj život zasvětili vášnivému boji za určitý názor ohledně Slova nebo dění týkajícího se Abd-ru-shina či jeho okolí, věnují tomuto boji téměř všechny své síly, jsou přesvědčeni o tom, že srdnatě a neúnavně bojují za Pravdu, a přitom… přináší jenom zkázu a ničení. Dovedete si vůbec představit, jak se budete jednou cítit, až na vás v plné tíži dolehne poznání toho, že jste celý svůj život zasvětili boji proti Světlu, že jste opakovaně ubližovali mnoha a mnoha lidem a že jste se spolupodíleli na tom, že spousta lidí nenašla cestu k Pravdě nebo ji ztratila? To vše s Božím jménem na rtech? Z poznání pravdy, které jednou dozajista přijde, se ve strašných bolestech zhroutíte, neboť budete bez jakéhokoliv zmírnění cítit svou ohromnou vinu, která se už nebude dát napravit.
Ne nadarmo v tuto chvíli nemůže být stoupencům Poselství Grálu ani svěřena pozemská moc, neboť ještě stále by z toho vzešlo všechno býlí, které už zde jednou bylo – včetně válek či „svaté“ inkvizice se vším, co k tomu patří. Nemyslete si, že je to přehánění… Však se podívejte, že spolu neumíte jednat ani sami mezi sebou, natožpak abyste uměli jednat s těmi, kdo jsou jiné víry nebo existenci Boha vůbec neuznávají.
Rozdělují vás mnohé věci a neumíte k tomu správně přistoupit. Velmi často se stává, že se v nějaké otázce mezi vámi postupně vytvoří dva tábory zastávající opačné názory, a jenom málokdo si uvědomí, že pravda v dané věci leží někde uprostřed. Vzpomeňte si, že kdysi se vedly hrubohmotné války jenom z toho důvodu, že jedna strana byla přesvědčena, že při hostině se má podávat pouze chléb, zatímco druhá zastávala názor, že se má podávat chléb i víno. Odpověď byla přitom velmi jednoduchá: jak kdy. Někdy oboje, někdy jen jedno a někdy vůbec nic.
Nepřestávejte proto ve svých sporech zkoumat, zda se náhodou nejedná o podobný případ a zda byste neměli slevit ze svého vyhraněného názoru. Samozřejmě to ale na druhou stranu neznamená, že se máte svatouškovsky zříkat jakéhokoliv veřejného prohlášení svého názoru, mlžit a skrývat se za falešná slova typu, že pravda se stejně nedá poznat. Jen řekněte, co si myslíte, ale buďte připraveni svůj názor a postoj přehodnotit, když se ukáže, že není pravdivý.
Jsou zde ovšem i otázky, na něž je odpověď buď – anebo. Buď je pravda taková, nebo opačná, a nic mezi tím neexistuje. Tím pádem se jedni z vás mýlí, zatímco druzí mají pravdu. Ale i pokud patříte mezi ty, kteří dospěli ke správnému pochopení, vždy musíte zvažovat a odciťovat, jakým způsobem se máte za pravdu postavit. Jedině cit vám prozradí, kdy a jak je třeba promluvit, kdy přistoupit k ráznějším krokům a kdy se naopak v tichosti vzdálit, abyste nezabředli do nekonečného, vysilujícího boje bez naděje na jakýkoliv skutečný přínos.
Stále platí, že ve všech případech musí být vaše jednání naplněno láskou. Skutečnou láskou, která dokáže být i přísná, ale která to za každých okolností myslí s bližním dobře! Je totiž mnohem lepší, když se budete v nějaké otázce mýlit, ale vaše jednání bude prodchnuto láskou a tolerancí, než když sice dospějete k pravdivému názoru, ale vaše jednání bude vycházet ze zloby, netolerance, fanatismu a podobně. Pokud bude totiž vaše chtění dobré, doopravdy dobré, jednou se k poznání pravdy dozajista propracujete a své chyby napravíte. Ale jestliže bude vaše chtění zlé, bezpečně si tím uzavřete cestu do ráje.