Řeka začíná pramenem.
Vždycky je čistý a dolů teče.
Z klína lesa se dere ven,
v údolí sebe dává řece,
spanilé Jizeře.

Ta do krajiny vyřeže
meandry, tůně, zátočiny.
Občas vyplaví na mělčiny
třpytivé kameny.
Slepými rameny
pak vyobjímá luka.

Co o té kráse
může napsat ruka
pero držící?
Snad, že ty proudy vlnící
matičky vrby ukonejší.

Mládenec pro svou nejmilejší
vyřeže loďku z kůry,
spolu ji na vodu
pak pouští…
A z olšového houští
ledňáček ozve se.
Pod břehem rybka mihne se…

Západ slunce řece něhu dá.
Básníkovi pak připadá,
že noc teprve řeku zkrášlí.
Luna ji ovine stříbrnou mašlí…

Je velkým darem pro nás…
… Jizera…