Šedé a bílé jsou tváře lidí
zachumlaných ještě po zimě…
Hřejivé slunce s vděčností vidí.
Laskavé teplo v dobré hodině
z modrého nebe proudí na zem.

Je jako zázrak, který rázem
rozevřel mříže cely mé.

Zase mě našlo kouzlo jara!
Je tomu těžké uvěřit…
Po šedé zimě přichází vesna
a ve mně sílí touha žít.

Jinak už voní probuzená země
a jiný vítr hladí po tvářích.
Ptačí hlásky zasévají sémě
lehounké zatím, jako pápěří.

Semínka touhy, která zaséváme,
pro marné bláto často zapadnou.
Posilme dobro, jež v sobě máme,
nechme je vyrůst silou zázračnou.