Z kakostu už je čapí nůsek.
Života roku krátký úsek,
co jmenuje se prázdniny,
zvonivě ťuká na klíny,
na nichž si ženci brousí kosu.
A louka prosí ranní rosu
o trochu vláhy pro rozpukanou zem.
Červenec dokráčel až sem,
stírá si pot ze svých tváří
a nad obzorem rudě září
sluneční kotouč v červáncích.
Zítra zas nebe v beráncích
pokorně bude kráčet k stříži.
A doba sklizně se všem blíží…