Člověk je na Zemi jen hostem.
Věky tvrdohlavě po svém
drancuje a bere dravě
to, co Země spravedlivě
poskytuje tvorům všem.

Zaslepeně ve své pýše
chtěl by člověk stále výše,
poroučet i větru, dešti.
Zatvrzele svírá pěsti,
řídí se jen rozumem.

Mimo něj však má i cit,
ten mu umožňuje být
zde na Zemi člověkem.

Člověkem, co lidsky kráčí
a k životu mu provždy stačí
svědomím se řídit jen.