Tadeášem projel blesk. Tak přeci jen. Přeci jen byl mistr natolik přesvědčen o závažnosti jeho přečinu, že sáhl až k tomuto.
Archív kategorií: Za branami
Za branami (1 – 11. část)
Cesta ubíhala sice pomalu, ale zato bez potíží. Vězeň jako by nenadálou svobodou a jejím opětovným odejmutím ztratil chuť cokoliv podnikat. Neustále svázané ruce, které mohl před sebou dát sotva kousek od sebe, ho začínaly bolet. Navíc ho dnem i nocí bedlivě střežila pětice mužů, a tak se už o žádný útěk nepokusil.
Za branami (1 – 10. část)
Když v noci zahlédl mezi domy osady rychlý pohyb, málem vykřikl. S tlukoucím srdcem sledoval ono místo, kde se postava mihla. A pak o kousek dále skutečně spatřil nějakého člověka, který se za chůze ostražitě rozhlížel kolem sebe.
Za branami (1 – 9. část)
Prachem cesty duněla Hromova kopyta. Tadeáš koni popustil uzdu a ten letěl jako splašený. Jako by vycítil touhu svého pána být v sousední vesnici co nejdříve.
Za branami (1 – 8. část)
To zabralo. Tadeáš byl hned na nohou. Okamžitě zadusil oheň, ale dával si přitom dobrý pozor, aby se do něj nepodíval. Když se les ponořil do úplného šera, byly jeho oči stále přivyklé tmě.
Za branami (1 – 7. část)
Neopustili ještě ani pozemky Hnědého kláštera a Tadeáš už svého rozhodnutí nechat jet vězně nespoutaného litoval. Ne že by se zajatec pokusil nějak očividně uprchnout, ale brzy mu otrnulo a začal dělat potíže. Pokračovať na Za branami (1 – 7. část)
Za branami (1 – 6. část)
Tadeáš neměl klidné spaní. Během noci se několikrát probudil a ráno se necítil vůbec odpočatě. Podíval se přes místnost na svého druha, aby zjistil, že leží natažený na zádech a s otevřenou pusou oddechuje.
Za branami (1 – 5. část)
Jestli Tadeášovi doposud ubíhala cesta rychle, nyní poté, co se k němu připojil blízký přítel, utíkala ještě rychleji. Oba jezdci pravidelně střídali tempo. Chvíli hnali koně rychlým cvalem – to většinou jeli za sebou, každý ponořen do svých myšlenek – a chvíli cválali volněji. Přitom si povídali.
Za branami (1 – 4. část)
Další dva dny naplnil Tadeáš procházkami zahradou, četbou knihy v knihovně a návštěvami kaple. Bílý klášter měl, stejně jako ostatní kláštery v zemi, dvě kaple. Pokračovať na Za branami (1 – 4. část)
Za branami (1 – 3. část)
Když se probudil, byla místnost naplněna světlem. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval a uvědomil si, že je vlastně doma. Ještě na okamžik přivřel oči a zaposlouchal se do radostného zpěvu ptáků. Jak dlouho už ho neslyšel! Za poslední měsíc plný dešťů musel být toto první den, kdy zpoza mraků vykouklo slunce.