Vysoko v Horách, na Březích průzračné Bystřiny, tam, kam lidská Noha běžně nevkročí, ale kam Sníh v Létě ještě nedosahuje, tam stojí Chrám chrámů. Jeho Zvony zvoní do ranního Ticha a vítají nový Den. Nový Den Lidstva. Doba, která je toužebně očekávána, aniž by si většina Lidí něčeho všimla. Čas ale ubíhá podle Pánovy Vůle a Jeho Zákony pracují pomalu, ale jistě. Proto se teď kolem Chrámu chvěje Vzduch a chvěje se i Čas neboť ve Zvuku jitřních Zvonů více než kdy jindy je cítit Zákonitost této Chvíle. Ovšem velké Štěstí a Radost Tvorů zaznívá spolu se Zvuky Zvonů neboť již nadešel Čas, kdy Pravda, Spravedlnost a Čistota budou opět vneseny do tohoto Světa.
Zvony pomalu doznívají a Síla se rozlévá do široka do daleka. Zůstává Ticho a všichni Tvorové zachvívajíce se v Zákonech Pánových v Radosti začínají plnit své Úlohy, neboť pochopili, že jejich Čas již nastal. Zvony dozněly.