Bůh je láska! Z lásky jste vznikli, z lásky trváte. V lásce máte působit. Láska by měla být tím, co je vám nejznámější, měla by naplňovat všechno, co děláte.

Přesto je vám cizí. Ztratili jste pochopení pro lásku, protože ji ve svém nitru necítíte. Nepečovali jste o tuto květinu na své zahradě a ona postupně zakrněla a u mnohých zcela uvadla. Nedostávalo se jí výživy nutné k růstu a k tomu, aby se v pravý čas obsypala nádhernými květy zachvívajícími se v ušlechtilosti, kráse a vřelosti.

A tak když na Zemi v nesmírné milosti ze Světla mohla spočinout noha Vyslanců, zůstala ta, která byla Láska, ve své podstatě nepoznána. Jen nemnozí se jí cítili být přitahováni, zatímco velká většina povolaných ji přehlížela, jako by snad vedle toho, kdo byl Meč, byla něčím druhořadým, méněcenným. Tak se povolaní stavěli k Lásce, která je přece měla přitahovat jako magnet, protože jejich nitro mělo být naplněno tak velkou láskou, jaké jsou lidé jenom schopni.

Mnozí se jejímu působení uzavřeli jenom proto, že zde působila jako ženská část, čímž pouze prokázali svou vlastní ješitnost. Ale nejenom to – i tento charakterový neduh a pomýlený, přezíravý postoj mohl být zevnitř velmi snadno rozražen, kdyby v jejich nitru byl dostatek pravé lásky, která by přece nemohla jinak, než spěchat vstříc Lásce z Výšin. Že k tomu nedošlo, to je ten nejlepší důkaz toho, jak málo lásky povolaní ve skutečnosti ve svém srdci nosili.

Mnozí ovšem zašli ještě dál, dál do hrůzostrašných hlubin temna. Postavili se vůči Lásce s nenávistí a chtěli ji zničit. Ano, zničit, a vytáhli k tomu ty nejodpornější zbraně, jakých jenom byli schopni. Po smrti Meče v zaslepené nenávisti a zuřivosti popřeli bezbytostnost Lásky – té, která mohla také odejít, ale z lásky jako akt milosti zůstala –, obvinili ji z toho, že je pouhý lidský duch a ještě k tomu temný. Tím se stali ještě horšími vrahy než ti, kdo se před dvěma tisíci lety postavili Lásce, která na Zemi přišla jako Syn Boží.

Uvažte, co to vypovídá o nitru daného člověka, když se vůči ztělesněné Lásce Boží staví nepřátelsky a s nenávistí? Jenom si prociťte tu hrůzu všeho! Není pro to dostatek lidských slov, aby bylo možné popsat temnotu a zvrácenost takovéhoto jednání.

A přesně to samé činíte i dnes, vy zavrženíhodní! Místo toho, abyste si v lásce procítili, jaká je pravda, zkoumali věcně, chytáte se pomýlených prohlášení a myšlenek zasetých těmi nejtemnějšími zrádci z doby Vyslanců, přidáváte k tomu své vlastní jedovaté sliny a vyvozujete z toho nejneuvěřitelnější závěry, které jen dokládají zvrácenost vašeho nitra a naprostou absenci lásky v něm. Vymazali jste se z knihy života, protože jména do ní mohou být zapsána jen láskou. Vy sami se do ní zapisujete, když lásku, která vám byla svěřena na počátku, rozmnožíte a přivedete k plodům.

A teď se budete ještě dožadovat toho, aby vám tedy byl dán nějaký důkaz, protože to, co k vám nyní zaznívá, nepovažujete za logické a své námitky vůči tomu vydáváte za věcné. Jenomže vy vůbec nejste věcní, jste jenom rozumově chladní, jinak byste si důkazy museli najít v celém odkazu, který vám zde Syn Člověka zanechal.

Máte jednoznačně napsáno, že zrozením Marie se zrodila část bezbytostné Lásky. Tak co ještě více potřebujete slyšet? Jaký lidský duch měl zůstat v těle paní Marie poté, co se podle vás bezbytostná Láska „vzdálila“? Vždyť vůbec nechápete to, co to znamená vzdálit se Zemi, co znamená a jak probíhá napojování na vlastní původ a podobně. Tvrdíte snad, že Oskar Ernst Bernhardt byl lidský duch, do kterého se později vnořil Parsifal-Imanuel? Nebyl! Zrodil se jako část bezbytostného, které celou dobu nesl v sobě, a jen v době nutného zrání nemohl vědět nic o svém skutečném původu a podstatě. I Syn Boží Ježíš, ačkoliv u něj probíhal děj jinak než u Syna Člověka, přišel na Zem jako bezbytostný. A pro paní Marii platí to samé! Všechny vaše pokusy dovodit si, že o svou bezbytostnost v průběhu života přišla, jsou proto naprosto falešné. Vraždíte tím Lásku. Vraždíte Boží Lásku, protože ji nenávidíte!

Ale vaše mzda je už pro vás přichystána. Bezbytostný Vyslanec působí velmi blízko Země a zasazuje jeden úder meče za druhým. Ukazuje se vám – nebo lépe řečeno, nechává vás předstoupit před sebe –, aby vás vystavil paprskům své všemocnosti. To pro vás má okamžitě strašlivé následky, protože tím jste odvrženi do nejtemnějších hlubin, v jakých končí jen ti největší nepřátelé Světla. Bůh se nenechá posmívat. A už vůbec nepřipustí, abyste jej vraždili! To si provždy dobře zapamatujte.

Amen.

– – –

Slyšte vy, kteří ještě smíte slyšet – váš Pán k vám volá! Nebude mít místo ve stvoření ten, jehož nitro nepřekypuje pravou láskou! To je požadavek, který vůbec není tak obyčejný, jak se vám mnohým může zdát. Rozhodně si nemyslete, že byste měli kdokoliv z vás splněno. To nemáte vůbec nikdo a ani se k tomu neblížíte. Nikdo nemáte své nitro rozžhaveno takovou láskou, jaká je potřeba, abyste si mohli proklestit cestu ke spáse. Nemluvě o tom, že i tu lásku, kterou v sobě chováte, máte zakalenu nesprávným chápáním i sobeckými vlastnostmi, jako je změkčilost, požadovačnost a podobně. Lásce se tedy musíte teprve naučit.

Jako ta největší pomoc k tomu, která vám může být ze Světla dána, vám nyní bude Boží Láska odepřena, a bude působit pouze tam, kde bude láska tryskat z nitra člověka. Každý čin vycházející ze skutečné lásky bude Boží láskou posílen, jinak nic. V tom je trest i pomoc zároveň. Trestem je to pro ty, kdo žádnou lásku ve svém srdci nemají, a pomocí těm, kdo se v dobrém úmyslu namáhají, aby pochopili, jak se stát platnými kamínky v mozaice stvoření.

Amen.