Celým stvořením proudí mocné síly, o jejichž plném významu a rozsahu nemá lidstvo nejmenšího povědomí. Dokonce i ti nejvíce vyvinutí dokážou pochopit a přehlédnout jenom velmi malou část celé skutečnosti, protože cokoliv nad to přesahuje schopnosti lidského ducha. A tak člověku nezbývá než kráčet světy s pokorou, sklonit se před moudrostí Boží a vděčně přijímat to málo, čeho je schopen, protože to vůbec není málo, ale naopak je to všechno.

Aby na své cestě nedoznal újmy, dostal schopnost cítění a studu – přirozenou bázeň, která mu nedovoluje překročit jemu vytyčené hranice. Když se tím řídí, je samočinně chráněn před vším, co by mu mohlo způsobit škodu. Úplně stejně jako dítě, které ví, že nesmí obsluhovat nástroje přesahující jeho schopnosti, protože by hrozilo, že si provedením něčeho neopatrného ublíží.

Jenomže člověk rozumu v sobě zazdil cit a svévolně od sebe odhodil stud jako něco nepotřebného. Sám chtěl vědět lépe. Hranice jemu předurčené se mu jevily příliš nedůstojné jeho domnělé velikosti, a proto se chtěl vydat dále a zkusit nepoznané. Šeredně se ovšem zmýlil v tom, když si myslel, že si s případnými nástrahami hravě poradí. Neuvědomil si, že ty největší síly nemůže spatřit pozemským okem ani jinými způsoby, které tak či tak náleží do hrubohmotného. A k čemukoliv jinému než hrubohmotnému si svým postojem uzavřel cestu a už nebyl schopen to pozorovat a vnímat.

Jeho nevědomost však nic nezměnila na přirozeném působení zákonů, takže následkům svého lehkovážného jednání byl vystaven, i když si to neuvědomoval. Zákony jednoduše působily svými přirozenými projevy – na tom se nemohlo nic změnit.

Jak už tomu tak bývá, vždy se mezi lidmi našli takoví, kteří v tomto zašli ještě dál než ostatní. S obludnou pýchou kráčeli sebevědomě v čele a jen se vysmívali všem, kdo správně cítili, že tato cesta vede do naprostých temnot. Příznačné je, že většinou se nejednalo o ty největší hrubiány, bojechtivé násilníky, dobyvatele a tyrany, nýbrž často šlo o myslitele, filozofy, učence… zkrátka lidi s vyvinutým rozumem. A tímto rozumem strženým jejich ctižádostí se přehrabávali ve všem, co jim přišlo pod ruku, velmi často i v tom nejvyšším.

Vůbec si neuvědomovali sílu, která je spojená třeba se zdánlivě obyčejnými věcmi, jako jsou například tvarové zářiče, natož pak sílu, která je spojená s pojmy z Výšin. A tak si často pohrávali s něčím, co naprosto přesahovalo jejich úroveň, dokonce to mnohdy záměrně křivili a překrucovali, ať už z nějakých zištných úmyslů nebo jen pro samotnou zlomyslnou potěchu, jako když vandal poškodí nějakou věc, aniž by z toho sám měl nějaký užitek.

Jaké dění tím samočinně spustili, to vůbec nezpozorovali. Člověk, který se staví přímo proti Bohu nebo těm, kdo s ním tvoří jednotu, se stává otevřeným kanálem pro proudění, které je tak temné, že dokáže nitro člověka znetvořit k nepoznání, a to dokonce velice závratným tempem! Stačí pár pozemských měsíců nějaké podobné činnosti a z člověka je doslova a do písmene stvůra! Žalostné přitom je, že nic z toho nepozoruje, a tak místo toho, aby se zhrozil a svého jednání zanechal, obludně v něm pokračuje. Že tím na Zemi přivádí to nejodpornější bahno, to vůbec neví a mnohdy to neví ani jeho okolí. Jen ti, kteří si ještě podrželi dar cítění, vnímají, že se ocitli v blízkosti něčeho hrůzyplně nestvůrného.

V historii lidstva se našlo mnoho takových jedinců, kteří si začali zahrávat nejen s mocí slov, s energiemi ukrytými například v silných tvarových zářičích či s jinými energiemi, ale dokonce také s Božím jménem, s Božími přikázáními – zkrátka se svatostí. Jedním z nich byl i Karl Maria Wiligut. Jeho vliv na hrůzy, které se děly za druhé světové války i před ní, byl značný. A nešlo pouze o to, že přímo podporoval například činnost Heinricha Himmlera, ale to hlavní zlo způsobil tím, jaké temné brány otevřel a co se jimi mohlo šířit do světa. Spáchal tak ve své podstatě daleko horší zločiny než masoví vrazi, protože tito masoví vrazi koneckonců čerpali posilu z onoho temného proudění, které zprostředkovával on.

Mimochodem, úplně stejnému zlu a temnu jsou otevřeni všichni ti, kteří se jakkoliv staví proti Božím Vyslancům a jejich vůli. Ano, vy, kteří si říkáte čtenáři Poselství Grálu a kteří tak horlivě vyznáváte nejnesmyslnější názory ohledně paní Marie nebo brojíte proti přepracovanému Poselství, vy činíte úplně to samé! Taky se z těch nejhorších z vás už duchovně staly stvůry, které vůbec nepřipomínají lidskou bytost! Jste kanály, jimiž proudí to nejhorší temno, a ty nejhorší temnoty vás čekají, jakmile opustíte své pozemské tělo.

Na Zemi už nesmí zůstat nic, co by ji takto zatěžovalo. Všechny otevřené brány musí být vypáleny a zaceleny, aby jimi už nic nemohlo proudit sem na Zem, která se má znovu zaskvět ve své kráse. A ti, kdo doposud ještě čerpali energii z těchto hlubin, najednou malátně zavrávorají, protože ztratí veškerou oporu a sílu. Bezmocně se pak budou třást, než nakonec klesnou úplně, aby nastoupili cestu dlouhého utrpení, ze kterého není návratu.

Amen.