Když se nějaký národ ocitne v područí jiného národa, ať už se jedná o chtěný vývoj, či nikoliv, vždy je to pro něj příležitost, popud, aby co nejvíce zesílil svůj vnitřní pohyb a rozvinul v sobě všechny své schopnosti, všechny dary, které mu byly svěřeny. Jakkoliv trpí pod útlakem někoho mocnějšího, musí to brát jako možnost, aby tedy projevil ještě více odhodlání a ještě více vnitřní síly, čímž by dokázal, že si zaslouží své svobodné místo na Zemi. Když projeví správné chtění a podpoří ho správnými činy, Bůh ho nenechá na holičkách a národ, který se takto správně postaví, své svobody dříve či později dosáhne.

Jenomže kamenem úrazu je právě ono správné chtění i správné činy. Snad ještě žádný národ v takovéto situaci nepochopil, že to, co se od něj čeká především, je vnitřní, duchovní pohyb, ve kterém postupně přetvoří své nitro, své postoje, zvyky, názory, aby se stal novým, lepším. Těžko může přece očekávat, že když bude jednat stále stejně, postaru, přinese mu to jiné ovoce, než jaké mu uzrálo doteď. Očekává se tedy od něj vývoj vpřed, čehož lze docílit jedině prací na svém nitru, na svém charakteru.

Ale ne, to je pro každého příliš namáhavá cesta, po které se vydat nechce. Mnohem snadnější je zabřednout do zloby vůči mocnějšímu nebo se planě snažit dovolávat „ztracené“ národní hrdosti zveličováním zásluh vlastního národa, přikrášlováním jeho vlastností, zapíráním jeho chyb, glorifikací domnělých historických hrdinů… zkrátka vším, jen ne tím, co by doopravdy pomohlo. Protože ze žádného problému nelze najít cestu ven, pokud se člověk není ochoten podívat pravdě do tváře, pravdě, která dost často bývá nepříjemná a vlastní národ rozhodně neukazuje v příznivém světle.

Hrdost! Nemůžete ji najít, protože ji nehledáte! Ne, doopravdy ji nehledáte. Hledáte jedině pýchu. Chcete se cítit více a chcete se tak cítit bez práce! Bez dlouhodobé, vytrvalé práce na sobě, práce na zušlechtění svého ducha. Myslíte, že se budete moci cítit hrdí ze dne na den? Za měsíc? Za rok? Že k tomu stačí vyvěsit vlajky? Zahrát hymnu? Připomenout velikány z vašich dějin? Poukázat na špatné vlastnosti ostatních?

Kdo z vás vůbec přišel na to, že tím, co vás vyvede z područí někoho silnějšího, je pokora? Jen málo takových lidí je. A kolik z vás, kdo jste na to přišli, podle toho i jedná? Skoro nikdo!

Německý národ se po první světové válce ocitl v situaci, kdy čelil silnému vykořisťování, které ohrožovalo jeho schopnost samostatně existovat. Ale jakou cestu si zvolil? Nechal se omámit prázdnými tlučhuby, kteří jim nabídli zkratkovitou cestu – cestu pýchy, nikoli cestu pokory. A tak – kromě toho, že zažehl vlnu nenávistného ničení, které se nakonec obrátilo vůči němu samotnému – se dopracoval z jednoho područí… do druhého. Toto je ostatně úplně přirozený vývoj vždy, když národ neudělá duchovní pokrok.

A co vy, dnešní národy, které zažíváte různé formy útlaku, jak se k tomu stavíte vy? Pracujete na svém duchovním vývoji, namáháte se v nitru a přiznáváte si nepříjemné pravdy ohledně vás samotných? Nebo se chcete proti útlaku vzbouřit zkratkovitě a vynecháváte u toho to nejpodstatnější? Nemusíte odpovídat, pyšné stvůry se vypínají nad vašimi územími a ukazují, jaké je vaše pravé smýšlení.

Neznamená to, že se máte odevzdaně smířit se zotročením, nesvobodou, vykořisťováním a podobně. To ne! Ale svůj boj za svobodu a za nalezení ztracené hrdosti musíte začít pokorným přetvořením svého nitra. Dokud neuděláte duchovní pokrok, hrdost a svobodu nenajdete, ať už budou pozemské okolnosti jakékoliv.

Týká se to i vás, slovanské národy. Mnohé se probouzíte, bují ve vás snahy vymanit se například z područí takzvaného „západního“ světa, cítíte se oprávněně nesvobodní. Ale nesvobodní jste především ve svém nitru, a to kvůli vlastnostem, které máte. Tomu nepomůžete, když se budete dovolávat všeho možného, na co chcete být jako národ hrdí – ať už tím máte na mysli celé slovanské pokolení, nebo jen jednotlivé národy vyznačující se společnou řečí. Však se podívejte, co děláte! Na to chcete být hrdí? Stud by vás měl zaplavit, a ne hrdost! Opět ve vás žije nenávist. Opět ve vás rezonují nízké vibrace tvrdého boje a pýchy, které vždy přinesly jen a jen ničení.

Této hydře bude useknuta hlava! Ale tentokrát tak, aby jí už žádná další nenarostla.